Sepulcrum

Bacone...
Opustil jsi nás nečekaně rychle, ale po dlouhém ježčím životě /4,5 roku/, během kterého jsi byl jinak pořád zdravý a aktivní. Občas jsi měl špatnou náladu, ale obvykle jsi překvapil svou zvědavostí, přítulností a roztomilostí. I ve svůj poslední den jsi sebral veškeré síly na to, abys okouzlil paní doktorku, sestřičku, nás všechny, i lidi v čekárně. Opět jsi ukázal, že máš rád i cizí a všechno tě zajímá. Stal ses součástí rodiny a všichni na tebe budeme vzpomínat.
Nechal sis tu ještě pár granulek, ale ty dáme třeba kočičkám. Ty si na zahradě, ve které teď přezimuješ uvnitř svého oblíbeného svátečního domečku, nasbíráš červíky. Děkuju, že jsi mi dělal společnost. Otisk tvých malinkých, heboučkých paciček, budu mít navždy v sobě. <3

Bacon van W'n'B
19. 7. 2012 – 10. 12. 2016

Xiphosura

Archa Noemova v Národním muzeu mile překvapila. Je sice poměrně maličká (pár úseků dole a malá galerie nahoře), ale aspoň člověka nemá šanci znudit.
Překvapil mě ostrorep v obchodě se suvenýry. Jen za 1400? To se vůbec může? Jak ho připravili, aby vydržel "jak živý"?
A jak si bude při nákupu počínat paní prodavačka? Asi odemkne vitrínu. Pak ho uchopí. Jak? V rukavicích? Za tělo? Přidrží hrotnatý ocas? A kam s ním potom? Klasicky do igelitky jako plyšáka, nebo do sáčku, jako pohledy? Nebo na něj mají speciální tvarovanou krabici? Mám si přinést přenosku?

Hrozí, že bude z nenadálé situace překvapená a bude volat šéfovi?
Sakra, to mě tak zajímá, že asi vezmu skrytou kameru a půjdu si ho koupit!


Cellula

Zbývají jen dvě zkoušky, obhajoba a státnice. A budu paní. Konečně!
Proč se najednou nikomu nelíbí dalmatini? Měla jsem za to, že je to líbivý elegantní pes, jen bohužel se špatnou povahovou pověstí. Aspoň nám ho nikdo neukradne...
Už skoro měsíc nepiju. Je zajímavé, že když takhle jdu ven, druhá strana taky zvolí nealko, případně to spíš ocení než zneváží. To mě těší. Takže asi budu pokračovat i další měsíc. Vyhovuje mi to takhle. Dávám si zajímavější věci, ochutnávám, na co mám skutečně chuť, ne že bych si automaticky řekla o pivo. A mám i lepší náladu. Teda teď pár dní moc ne, ale to jsou hormony.

Cohaesio

Film, kvůli (díky?) kterému jsem se stala schizofrenní (paranoidní?) se jmenuje Coherence (2013). A do krabice dávám... mobil

Stejně už ho moc nepoužívám. Svoji sofistikovaně "hloupou" Nokii. Nechávám ji na chodbě a doma neberu telefony. Kdo mi něco chce, pošle mail. Pokud je to urgentní, číslo na záchranku máte, no ne? Jen jsem se ještě neodhodlala ho zrušit úplně. Když jsem sama doma, dávám si ho do koupelny. Kdybych si zlámala nohy, nebo se zabouchly a zasekly dveře, tak se jinak na nikoho nedovolám.

Glorifico

Oslava narozenin se vydařila nad očekávání.
Přišla jsem na místo včas, dokonce první, přestože jsem: zcela jistě spala nejkratší dobu, vstávala nejpozději, vážila nejdelší cestu, šla jediná sama. A ještě jsem si natočila vlasy.
Dala jsem si při čekání horkou čokoládu a za celé dvě a půl hodiny jsem si nedala nic jiného – nebyl čas, chuť. Jak jsem se omluvila z alkoholu, jako bych nebyla hodna nápojového lístku. Asi jako náš pes, který po východu z restaurace začal hltat sníh...
K předkrmu jsem zvolila brokolicovou polévku, protože se mi o ní v noci zdálo. Už se řídím jen sny. Takže svým podvědomím. Čím jiným než synchronicitou a sama sebou?
Měla jsem pražmu královskou, takže jsem splnila svůj záměr jíst alespoň jednou týdně rybu.
Jako dezert fondant (čteme nosově), moje oblíbená věc, ještě s téměř nerozeznatelným soufflé, kvůli kterým bych klidně i volila lokály.
A pochovala jsem si tu hodnou neteřinku. Pusinku. Je jak panenka na baterky – hýbe jen pusinkou s dudlíkem. A po probuzení nožkama. Pláče jen ve stavu největší nouze. Což se jí příliš nestává.

Accidens

Strašlivá smršť SYNCHRONICITY.
Miluju to.
Jako bych ale poslední měsíce žila v nějaké izolaci, moc ke mně už nedoléhala. Pořád trochu jo, přece jen asi deset let se podle ní nechávám vést. Ale nebyla tak slyšet. Byla přidušená?
Vrátila se ke mně sesláním člověka, o kterém bych si nikdy nemyslela ani že se s ním budu nějak bavit. Neuvěřitelná věc.

Astrál, lucidní sny, ... vír všeho.
Svět se děje dobře.

Amaranthus

Prý se mnou bude v * dokud ... s ním neprožiju celej život. No nedá se vyhovět všem. Aspoň ne najednou a s vážností, děvka by taky uměla být každá...



Zase straším do pěti do rána vzhůru a až se probudím, bude se zase stmívat. Otočila jsem se kvůli učení a už to nejde napravit. Má to výhodu – až půjdu na párty po zkouškách, vydržím čilá i bez pika. To chceš. Pika pika ču. Nedělám si piču. Vlastně na svým blogu si můžu psát tahle slova, co? Tady cenzura asi neexistuje. To je hustý. Z těch slepičích diskusních serverů už jsem zvyklá, že ani debil neprojde bez hvězdičky. A já nebývám sprostá. Jen někdy výstižně pojmenovávám.

Dogville je nejlepší film! Ten minimalistický nápad mi přesně Prozřetelnost přihrála v přesnou chvíli. Nikdy mě nepřestane překvapovat její smysl pro humor. A ta psychologická hnusoba je taky boží. Jo. Trier to se mnou umí.