Ad omnia paratus

Zajímalo by mě pár věcí...

Tak zaprvé:|Způsob zápisu obojím způsobem je možný u všech příslovečných spřežek vzniklých spojením předložek s číslovkami: za prvé – zaprvé, po prvé – poprvé, po patnácté – popatnácté.|Chytá se mi někdo na názvy článků? Myslím tím, jestli je tu alespoň jeden člověk, kterého zajímá, co se za tím skrývá. Nebo si to dokonce někde dohledává. Ne, nevybírám to úplně náhodně. Snad vždycky se hned v prvních slovech skrývá určitá narážka či tajná informace. No jestli Vás to nezajímá, nevadí. Ale vězte, že Vám vaší leností a nezájmem učit se něco nového uniká spousta skvělých věcí... A pánbůh Vás potrestá.

Pak mě zajímá ještě děsná spousta věcí mnohem pikantnějších, ale to kdybych sem napsala, ta osoba by mi už asi vážně vyškrábala oči. Ne, nedělám si iluze, že to tady kontroluje dennodenně, jde po kompromitujících materiálech a chorobně se třese na nové články, kde už mě konečně usvědčí, ale...On člověk nikdy neví. Snad jen: kde nic není, ani smrt nebere.;P

Otázka nakonec, co by se stalo, kdyby se stalo něco, co si nedokážete představit? Nějaké nápady, názory, připomínky?
Zrovna teď by mi to docela pomohlo. Absurdní situace jsou supr. Proto tolik tíhnu k Ionescovi (mistr absurdního dramatu). Ale prožívat je na vlastní kůži je prostě o h(o)ubu.

Ale o tom ten život je,

;*

Aether pro narcosi

Už to tak neprožívám...

Kde jsou ty doby, kdy jsem zuřivě vylepšovala známky, snažila se dostat co nejvíce jedniček a téměř se bála dne předávání vysvědčení? Někde hodně daleko za mnou.
Tenhle půlrok jsem se učila do školy snad nejmíň za celou svojí kariéru. No není se čím chlubit, je to spíše tristní. Kdybych měla srovnat počet hodin věnovaných kavárenskému povalečství, nečinnému poslouchání muziky nebo pročítáním časopisů a knížek s počtem hodin věnovaných přípravě do školy a sezením ve škole samotné, vyšel by dosti žalostný poměr. Troufám si říci, že by se v tom výpočtu psaní domácích úkolů naprosto ztratilo.
Nicméně, můj bezvýznamný list papíru s ohodnocením zas tak tragicky nevypadá. Čtyři trojky. No a co. Skoro všechno ostatní dvojky. Ty nesnáším úplně nejvíc. To je prostě důsledek toho, že ve škole vyžiji s "přirozenou inteligencí" a všeobecným rozhledem. Kdybych k tomu přidala pozornost při vyučování a domácí přípravu, pohodlně bych měla jedničky. Ale to já prostě nezvládám...
Hlavně že mám jedničku z literárního semináře, dějepisu, dějin umění a ze sboru jakožto nepovinného předmětu.;P (tělocvik a výtvarku ani neberu v potaz)

Nechme školy. Uzavřu pojednání o vysvědčení obhajobou, že mám aspoň co zlepšovat.;)

Jelikož odpadl seminář dějin, bylo spousta času na "mimoškolní aktivity" (rozuměj: Trafika rulezz:)).

Taky jsem tam potkala Dana. Byl na schůzce s někým od MF Dnes (o co, že to byl ten pán, co mi jednou omylem telefonoval a přesvědčoval mě o tom, že píšu do novin:P), protože se hlásí na žurnalistiku. No nejvíc! V čepici, nabalený v kabátu, s taškou přes rameno se zastavil u mého stolu a nějak jsme se zakecali na dobrých pár minut. Hrozně ráda bych to s ním dopovídala. Prý si mě pamatuje z koncertů jeho kapely.

Asi si půjdu číst. Venku neprší. A nesvítí sluníčko. A není dvacet stupňů.

Btw, tentokrát jsem s profesorem na literární seminář nestrávila celou přestávku na chodbě jako posledně, ale rovnou přestávky tři. Uááá. Už si připadám fakt blbě. Ale tak já se přece musela zeptat na Lvíče.;)

Quo magis

Jde na mě jaro...

Vylezlo sluníčko, a je mi krásně. Jako by se něco hnulo. Jako by se něco dělo, stalo, změnilo. To asi to počasí.

Jinak, dneska jsem opravdu vstávala na desátou, no nádhera! Úplně se těším, až to pro mě bude samozřejmostí. Až budu mít v ruce diplom, a nějaké vstávání na šestou mě ani nenapadne. No už aby to bylo.

Do třídy nás od minulého týdne chodí necelá polovina. Ostatek leží doma, nemocen. Jen odpočítávám dny, kdy mě to také skolí. Hodlám vydržet alespoň do konce týdne. Od pondělí si dám klidně oddech, ale proboha, ten víkend už mi neberte! Prosím. I kdybych měla v sobotu večer sedět nakonec jenom v Trafice... Nedej bože sama samotinká samička. Ach.

Věděli jste, že historicky první člověk, který na internetu zveřejnil příslovce "flirtézně" jsem byla já? Hm, z toho budu žít asi ještě dlouho. "A nenaděláš nic."

(A už tolik nemrzne. Ani ve mně.)

Abolendo rumori

= aby zahladil tu pověst

Zvláštní to překlad.;)

Připadám si, jako bych začala podlejzlat profesorům. Degradace...
Přistihla jsem se, a zároveň byla přistižena, že jsem strávila téměř celou desetiminutovou přestávku s profesorem na chodbě. Nevinné téma, naše oblíbené - divadlo. Svěřila jsem se se svými obavami a rozpaky ohledně plánovaného Komenského v Celetné.
Pouhopouhá otázka, jestli o tom neví něco víc, se zvrtla až do té míry, že se vážený pan profesor, čerstvý otec, pohodlně usadil na topení u výtahů a začal vyprávět...

To, že mě uklidnil a na představení opět navnadil, za to mu vděčím. Na druhou stranu jsem se stala "centrem všeobecného posměchu", když mě viděly kamarádky. Prý jsem stála ve vysoce vyzývavé pozici, dělala koketná gesta a flirtézně házela očka.
Že by profesní deformace? Když to dělám naprosto nevědomky a, dá se v tomto případě oprávněně říci, zcela nechtěně?

Už se asi nedivím, že na mě malíř ve škole tak podivně vystrašeně kouká, ten nový profesor přede mnou rudne a utíká (novinka, už mě přestal zdravit:D) a celé jedno konkurenční pražské gymnásium se mě bojí, především tedy jeho mužská část.

Copak za to můžu?!
Definitivně jsem se rozhodla - odcházím do ženského kláštera...

Btw, děkuji váženému čtenáři, kterému jsem, nevím proč, začala přezdívat On, Někdo, výjimečně také Nikdo, za vhodnou motivaci ohledně literatury. Na pondělní kompozici, obsahující mimojiné ruský romantismus, jsem se připravila tak výborně, že jsem si vysloužila jedničku!
Sama nechápu. Přiznávám, pomohly u jedné otázky papíry, u dalších maximálně tří pomohla tajná diskuse, ale...valnou většinu s přehledem ovládám.
Wow! To si snad žádá oslavu...;)

Ab aerario

Nikdo to tu nečte. Takže Ty nejsi Nikdo. Miluju logiku:D

Mamá se rozohňuje, že chodím do zakouřených podniků. Papínkovi se nelíbí, že trávím život u počítače. A pes se nemůže smířit s tím, že mi nesmí prozkoumávat koš, funět do punčoch, ani skákat na stůl.

Až přijdou s návrhem na zlepšení, který mi bude připadat zajímavý, možná to změním. Jsem takhle totiž spokojená...

Fritze jsme málem dneska nevědomky okradli o kafe, Ty-víš-kdo se mě nejméně desetkrát ptal, jestli si ještě něco nedám. (Vždycky stejnými slovy, stejnou intonací, stejným výrazem. Že si to nenahraje na magneťák:/) A já mu nejméně desetkrát taktné odpověděla, že "zatím asi ještě, ehm, NE."

Ošulila jsem dneska dvě písemky - komunikaci a sociologii. Nějak jsem se naučila vytahovat při testech přípravy a vše drze přepisovat dle pořadí otázek. Jsem hrozná...
Zítra potřebuji stejným způsobem zaonačit i biologii.
To bude chtít oslavu.

Kaju se.
Upravovala jsem trafikantskou návštěvní knihu, je mi to blbý...Takhle kazit umění. Nezůstalo to tam ani dva týdny. Ale co já vím, Kdo si to čte.

Labioglossopharyngealis

=retojazykohrtanový

Miluju latinsko-české a česko-latinské slovníky.;) Člověk se naučí spoustu zajímavých a potřebných věcí pouze náhodným listováním.

Právě si děkuji, že jsem právem zapochybovala o otvírací době knihovny. Tak koho by napadlo, že v neděli mají zavřeno?:D Vždyť to má člověk konečně čas tam zajít...Mají to špatně vymyšlené. To si toho Freuda nepřečtu nikdy. Že by mi nebyl souzený? Asi mám smůlu, pane R.:P

Zítra píšu kompozici z literatury. Asi jak jako?! Podívala jsem se na to až dneska. Dvacet stránek A4. Nepříjemné.

Na maturitu se také budu učit večer před?!

Btw, kdo mi napíše fiktivní novoroční projev pana prezidenta, dostane ode mě odměnu. A asi fakt velkou, protože do pátku to nejsem s to zvládnout, plus o těch šílených aktuálních problémech moc nevím. Představuji si to formou metafor, narážek a jinotajů, ale pokud to sepíšete jinak, spokojím se s tím s pokorou.:P

Dík a nepřetrhněte se všichni.:D

Jdu se zavřít mezi těch pár oranžových stěn mého pokoje, jako dívka s pomeranči (Jostein Gaarder) a do uší si pustím něco neutrálního. Xindl X totiž není vhodný kamarád k učení. Je příliš vlezlý...

Quae cum ita sint

Nějak se moc všechno řeší...

Shrnu to hezky popořadě, podle abecedy. Ať mám pokoj.

Entropa. David Černý mívá skvělé nápady, ale občas mi přijde, že z estetického hlediska jeho díla poněkud pokulhávají. Pokud mám hodnotit pouze myšlenku, tleskám. Pokud celkové provedení a pocit z díla, jako by bylo nedovedeno k dokonalosti. Ale co už. A neměl se omlouvat. Vždyť věděl, co dělá...A zadavatel jistě musel, prostě musel, počítat s tím, že David nevytvoří nic neutrálního a nepobuřujícího. Bohémek provokatér rulezz.:P
Chobotnice. Uvést teď důvod k postavení knihovny jen proto, že Mistr zemřel, je zbytečné. Svou smrtí tomu nepomůže. Ale snažil se... Pokud jde o můj názor- chobotnice je skvělá, sama jsem jednou navrhla nádraží á la futuristická housenka. Ale na Letnou mezi staré domy spíš ne než jo. Stejně by ztratila šmrnc. A teď, když na to sám pan Kaplický nedohlédne (nebo alespoň do toho nebude moc kecat), by ztratila i tu svou eleganci. Známe to. Když nám na dělníci stavěli chalupu podle výkresů mojí maminky architektky. Co postavili za pár hodin bez dozoru pak pod dohledem bourali a předělávali. Kdyby je nikdo nehlídal, dům stojí, možná i "funguje", ale bude k nepoznání. A o tom to je...

Víkend. Kouknu se na sociologii (musím si vybojovat dvojku), na češtinu-komunikaci (hodlám se bít za jedničku, vždyť to je můj obor;)) a dopíšu si čtenářák (což dělám poslední dobou neustále - daň za ty krásné chvíle čtení.:P).
Sobota je zadaná, ale v neděli mám rezervovanou rezervu k zaplnění něčím příjemným. Co s tím? Nějaké nápady? Návrhy?

;*

Herba equiseti

Začínám trpět nejrůznějšími fobiemi. Stačilo málo...

Chtěla jsem se trochu rozepsat o tom, že poslední dobou získávám pocit výjimečnosti až takový, že pociťuji nesmírné potěšení ze seberozboru v papírovém deníčku No. 3. Moje rysy superhrdiny (já jsem tu nejlepší, nejdůležitější, dokážu vše...) se opět probouzí. Je to děs!
Najednou si připadám děsně krutá, svým způsobem až asociální a pokrytecká. Hm, něco na tom bude.

Že by z rezignace? Z nudy? Z přebytku volného času?
Určitě...

Když jsem hledala něco o chorobných fobiích, našla jsem některé dost podivné, o kterých jsem nikdy neslyšela. Třeba taková potamofobie. Chorobný strach z tekoucí vody. Mysofobie. Chorobný strach ze špíny. Hamarkofobie. Chorobný strach z omylů....

Uáá, ještě že jsem, relativně, v pořádku. Musí to být těžké. Hodně těžké...

Včera po sborečku jsem zašla s Markét a Gabčou do Tráfy. Sice jsem celou dobu vyhrožovala, že musím domů, že v osm hodin večer bych tam sedět neměla, ale...
A byl tam docela zajímavý týpek. Postarší, s pivem, tak divně na mě koukal. Znáte to. Něco vykládáte spolustolovníkům a u toho dokážete navazovat oční kontakty s ostatními v místnosti. To umí snad jen ženy.;)
Dokoukal na mě, s jakýmsi udivením, a odporoučel se do druhé místnosti. Když jsem odcházela a loučila se s obsluhou u pokladny, konečně se projevil. Popřál mi krásnou noc (jak originální pán) a ještě se ptal:
"Slečno, Vy sem chodíte? Často?"
"No, docela jo.;)"
"Že jsem Vás tu ještě neviděl, zvláštní..."
"Musíte se koukat víc kolem sebe." a zavřela jsem za sebou. Ještě něco odpověděl, ale čert to vem. (Mefisto, na scénu!)
/Proč byl u pokladny zrovna "dreadař", který zná téměř všechny moje excesy? Ten, kterého jsem jedno pěkné ráno, ještě s pár promile seřvala, že mi ztratil peněženku? No ten jestli rád vypráví...:D
Nějak se konečně seznamuji s legendami pražského kavárenského povalečství. Už se dokonce zdravím i se samotným Dominikem (divte se a gratulujte, i když absolutně nechápete), o kterém zatím vím jen to, že je nedílnou součástí jak Trafiky, tak Prádla, je mu kolem třiceti a všichni dělají, že ví o koho jde.;)

Jdu dneska zkusit jít spát brzy. Kdo mě vzbudí, s tím si to OSOBNĚ vyřídím. (Toto není výhružka (ví hruška), ale nabídka.)

;*

Aberratio tinit

Že se mi stávají zvláštní náhody, na to jsem zvyklá. Ta dnešní však byla extra pikantní:P

Na sboru mi zrovna při zpívání sóla vibroval telefon. Supr, s otevřenou pusou jsem hovor odmítla a nemohla se zbavit pocitu, že je to děsně zajímavý, důležitý a obohacující telefonát.

Hned po skončení sboru jsem na neznámé mobilní číslo volala zpět. Za chvíli se ozval starší muž, tipuji tak 40, klidně snad 50. Představil se, ale absolutně mi jeho jméno nic neříkalo. Přesně jsem mu nerozuměla, ve škole byl šum, ale vím určitě, že mě náruživě zval na zítřejší schůzku. Schůzku pracovní. Prý mu mě dohodil jakýsi pan Vojvodík, nebo nějak podobně... Ještě po mém zdrženlivém namítnutí, že jde asi o omyl, mě přemlouval, jestli si nevymýšlím, že určitě píšu do MF Dnes:

"Opravdu nepíšete do MF Dnes?!"
"No, chtěla bych, ale to Vás asi nezajímá.:D To bude skutečně omyl..."
"Aha, no to je zvláštní, tak na shledanou..."

Za hodinu jsem zjistila, že mi po pěti minutách po položení telefonu volal znovu. Už jsem raději nereagovala.
Že by mě tam skutečně tolik chtěl?:D

Měla jsem souhlasit. Bylo by zajímavé, dostat se do redakce takhle jednoduše. Vždyť je to vlastně můj životní cíl. Přes nedorozumění je vše mnohem příjemnější než přes postel, že? (částečně interní humor;))

Tak v redakci už na mě číslo mají,

;*

Dies cedit

Údajně nejdepresivnější den v roce...Údajně;)

Absolovala jsem tichou válku s kamarádkou, kterou bych mohla nazývat kamarádkou nejlepší. Jde o princip, to chápu. A o její staropanenský komplex. Podotýkám, naprosto zbytečný;)...
Štve mě to. A zároveň zářím štěstím. To jsem celá já.;)

Tu matiku jsem skutečně projela, jak jsem předpovídala. A ano, ta pětka by to skutečně být mohla.:D Tedy, počítám raději se čtyřkou, ale on se člověk nesmí moc přeceňovat. Když mám normálně trojku, a tentokrát tam nemám nic, tak to na jedničku nebude. A trápí mě to?
Ani ne...

Byla jsem ukecávat základy společenských věd. Tři známky, všechno trojky. Aktivita v hodinách: nulová. Sluchátka na hlavě, otevřený Hrabal/Škvorecký/Puškin/..., případně naprostý útlum...

"No co po mně chcete?"
"Známku. Hezkou..."
"(kouká do papírů) Se třema trojkama za mnou lezete? Co si myslíte, že Vám dám?!"
"Dvojku, tohle jsou nespravedlivé známky, nesouhlasím s tím..."
(nevraživý pohled)
"Tak já už raději půjdu, nebo mi ještě dáte čtyřku..."
"Stůjte, nikam nechoďte. (probírá se papíry, seznamem třídy, pokyvuje hlavou, mění barvy...)
Když napíšete příští týden test ze všeho od začátku roku s alespoň sedmdesáti procentní úspěšností, dostanete dvojku."
"Zkusím to, díky...Já věděla, že to půjde..."
"Hlavně neodcházejte s tím, že jste mě přemluvila. Nepřemluvila, už jsem to dovolila dalším dvěma. Nemyslete si, že se dám ukecat..."
"Jasný, pohoda, díky...(odcházím) Markét! Já jí ukecala!!!!"

Na latině referát o knize - Plútarchos. Líbilo se. Prý: pěkně připravené, pobavilo, potěšilo...Příprava na přednes ode mě žádná, vtipné to být nemělo (možná ta pasáž o anorektičkách...). Ale proč ne, asi v tom mluveném projevu vážně nebudu tak špatná.;)

Wow, nějak jsem se rozepsala. Pokračování příště.:P

Btw, chlap může být jeden, dokonce by měl a chtěla bych to tak, ale musí mě umět překvapovat. Čas od času něco udělat jinak, mít chuť experimentovat...Občas ve svém chování otočit...
To jen tak na vysvětlení, někdo měl narážky na mou touhu po novinkách v souvislosti s mým požitkářským životem... Tak aby nebylo pochyb.;)

Per capita

Je hrozné probudit se do reality...

S relativně čistou hlavou, vhozená do krutosti "obyčejného života". Proč poslední dobou jen něco zachraňuji, vysvětluji, ospravedlňuji, prosím, omlouvám se, otravně chci řešit...? Proč?
Mohlo být všechno jednodušší.

Kdybych však nebyla tvrdohlavá nomen-omen domina. A nevyužila alkoholu k realizaci svých chlípných myšlenek. Kdybych si včera dala říct a včas to zarazila. Už ten první panák byl špatně. Ty narážky, ta návštěvní kniha, ta mapa. Proč jsem řekla, že na to vzhůru nohama nevidím? Proč jsem tedy souhlasila, že si sednu k němu? Sakra!!

Dneska ráno mě probudil telefon. Sára, nejpřísnější členka kapely. O dva roky mladší, vykazující naprosto stejné promiskuitní sklony jako já, prezentující se stejnými panovačnými sklony jako já.
"Vy spolu chodíte?!"
"Eh, právě jsem se probudila. Cože?! Cože?!! Jak to...víš? O to ale vůbec nejde, já...víš, já...tady jde o princip, já to chápu. Tohle pořešíme osobně. Jo, ano, ano. Ne. Teda, ne úplně...Kruci. Počkej, no tak pa, pa. Měj se. Ne, neuvidíme. A zas jsem mu volala. No, jemu. Já vim, hajzl. Na to sere pes. Hlavně dneska. Pa..."

Pomoc.:(
A to jsem byla docela ráda, že hraju v kapele.

To, že jsem koza, nepoučitelná, nadržená a cílevědomá, to už víme.

Mohla bych se jít učit. A uklízet tu spoušť.
Neví někdo, proč je na zemi krejčovský metr, šála a podprsenka, a tátův pracovní stůl je tak nějak celý uklizen/vymýcen?!
Vypadá to na děsné orgie. No, kdybych si aspoň pamatovala všechno...

Jdu se kát, čeká mě hooodně bolestivé řešení se zbytkem kapely.
Ale tak...kdyžtak jsme se domluvili, že založíme duet. Budeme se jmenovat Neviněta a budem hrozně dobrý. Kytarista a flétnistka-zpěvačka. Hm, není úplně špatný, ne? Zní to dost jako Eva & Vašek.:D

;*

Scurra vinolentus

Koskenkorva, víno, calvados, campari. Doma malé vystřízlivění, pak Lemoncello. Skoro 40%.
Ani se neptejte, kolik toho mám v krvi dohromady. Ani nevím.

Je vše divně, špatně.

Do toho kapela. Ze které asi zítra vyletím. Nebo minimálně nejlepší kytarista na světě:*

Já nemůžu dál. Kurva!!!

Silné slovo, ale vystihuje můj stav.
Píšu si právě s Ním.
Venku chudák mrzl, se mnou na telefonu.

Jsem "děfka". Ale jen proto, že je se mnou zacházeno jako s "děfkou".

Tenhle článek nikdy neměl být odeslán na blog.
A přesto byl...je...a bude...

:*

Vicissim nihil

Je krásné probudit se ráno do prázdného bytu...

Co si však počít o samotě? Sama se zoufalecky uchlastávat se na dopoledne rozhodně nehodí. (Ani na večer, ale to teď rozebírat nebudu). Učit se? Proboha, nejsem blázen. Zítra mi to bude stačit. Nebo uklízet? To zvládnu během večera.

Zapnout počítač?
No jo, co se dá dělat, končí to takhle vždycky. Co takhle vyhodit mi připojení k internetu z domova? Zbláznila bych se pak? Určitě ne. A získala bych tooolik volna!

Včera večer jsem konečně viděla tu Plešatou zpěvačku. Takhle jsem se v divadle ještě nenasmála! Bylo to skvěle udělané. Úplně se těším, jak to budem hrát ve škole v angličtině. Jelikož je tam asi jen pět postav, budu se zuby nehty drát po roli. A to jako fakt.:P

V té hrozné zimě jsem pak cestovala domů, ale asi nebylo chytré spojit odchod z divadla s "poznávací procházkou po Praze" a prodloužit si tak utrpení v podobě zmrzlých nohou (ani dvoje silonové punčocháče mě příliš nezahřály;)).

Btw, přinesla jsem si program na leden a únor v Celetné a taky na leden v Dlouhé a zas bych někam zašla, hm...?;) (Myšleno samozřejmě skutečně na představení.) Už jsem měla cuky zajít znovu na Oněgina, který se mi tolik líbil, ale asi bych měla vidět zas něco nového.
Uvidím,

;*

Cantor calvus

To zas bude...

O víkendu mě toho čeká celkem dost. Ale hlavně do školy.:( Blíží se pololetí, uzavírají se známky. V pondělí mám referát o Plútarchovi, píšu kompo(t) z matiky, v úterý dějepis, ve středu biologie. Uaaa!

A v sobotu máme zkoušku s kapelou. Tak dorazí ten Tercián, nebo ne, sakra? Vždyť už ho tam zas nikdo nechce, on prý taky nějak vycukal. Na druhou stranu, bez bicáka se nehneme...

Hodlám dodatečně zapít narozky, jen tak nějak neformálně, ve skromném počtu. Uvidíme.;)

Nějak se mi zas nedaří psát články s pointou (čti: poentou, dík;)), ono asi proto, že se nic moc zajímavého neděje. Tedy, děje, ale to sem psát prostě nelze.:D

To bych rovnou mohla dát do dražby můj papírový deník, vyšlo by to nastejno.

Za pět hodin v Celetné, čeká mě ještě kombení s lístky, kamarádka si údajně vede amanta a zrovna, jako na potvoru, se jí zalíbilo to moje místo tak mi to chce s někým vyměnit. Bohužel se potahnu i s flaute, mám to tak hloupě za sebou...

Pěkný zbytek dne,

;*

Natalis hodie

Ahój - hoj, slyšíš to jo?

Je to zvláštní, pár lidí mi gratulovalo, ale je prostě vidět, že valná většina to odflákne přes Facebook či ICQ. O to více si těch osobních přání člověk váží.;)

Pro mě je teď však interesantní něco jiného.;)

A k tomu všemu provádím bilanci uplynulého roku (beru svůj život podle data narození, ne podle Silvestra;)). Můžu říci, že se toho za těch pár dní, kdy mi bylo "sladkých šestnáct" poměrně dost událo. Dost věcí úplně poprvé, něco se zlepšilo, naštěstí nezhoršilo se mi snad vůbec nic (je to vůbec možné?;)).

Očekávám a pevně věřím, že těch sladkých sedmnáct (16 i 17 jsou stějně sladký věk, nebo mám počítat s nějakou větší změnou?!) bude aspoň tak příjemných. Ale stejně si myslím, že zas něčím budu trumfovat ten minulý rok...

To je k mému věku asi vše, ještě se vrátím k včerejšku.

Mrzí mě jedno menší nedorozumění, ale vlastně to bylo docela milý.;)

Krásný večer to sice byl, ale musela jsem si zjednat menší ochranku. Nevím, co se to se mnou děje, asi se konečně začínám chovat jako počestná dívka, možná mé alter ego, které mě poslední dobou nenechává v klidu, začalo konečně protestovat proti příliš uvolněnému stylu života. Konečně!
Nakonec vše proběhlo v pořádku, děkuji všem co se mnou prohodili alespoň pár slov a zdravím i toho nadrženýho burana, co si tohle nejspíš čte a možná ho to mrzí. Naznačuju, nechávám tě krotit i ostatními, zbytečně...Co bylo, to bylo.
Možná k mé zdrženlivosti přispěla zpráva o mé historce kolující na konkurenčním gymnáziu. Nejdřív jsem se tomu smála, ale znám hranic. Jen doufám, že se ta povídka šíří spíše anonymně a mě si s ní tudíž nově seznámení nespojují.
Těžko říci.
Konečně to zažívám na vlastní kůži. Opepřit příběhy je jednoduché. Ale když se za třičtvrtě roku všechno zveličí jako se tomu stalo u mě...
Wow,

jsem unavená,
jdu hají,

;*

Excido extemplo

Potřebuju vypadnout...

Nemůžu zůstat doma, prostě bych se tu ukousala, a ani nemůžu jít tam, kam bych možná i jít chtěla, protože to bych se asi taky "ukousala".;) Tak jsem to vyřešila dokonale, dnešní večer strávím na hooodně utajovaném místě v centru Prahy, v podzemí, kousek od Národní ;P. Kdo si mě najde, dostane odměnu.
Všichni ze třídy se na mě vykašlali (ok, nevěděli o mých záměrech, zbytek vážně nemá čas, viď, Markét?;)), takže jsem odkázána sama na sebe. Tedy, ne úplně. Očekávám tam pár známých, snad z toho nesejde.

A v pátek jdu do Celetný na Ionesca - Plešatou zpěvačku.! Vím, říkám to všem a pořád, ale já se prostě hrozně moc těším. Snad mě nezklame, ale neměl/a by. Do divadel mě to posledních pár měsíců nějak táhne. Ale záruka kvality je stejně moje oblíbená Celetná. Proslulé Divadlo v Dlouhé však také nezklame, garantuji prvotřídní zážitky! Hm.;)

Kamarádka pojede na rok do Kalifornie. Uaaa! Mně by stačila, proti tomu ubohá, Itálie. Btw, nevíte někdo o pěknym bytečku v centru Florencie?;)

Ještě jednu glosu...
Dneska na chodbě se mi zase zamotala hlava.
Já toho kluka ušatýho zabiju...On neví, jak jsem na tahle gesta citlivá!:( Místo aby si mě pozval na kobereček (to zní blbě:D), tak mě mučí prvotní ignorací a pak hned pohotovými pozdravy, odzbrojujícími úsměvy, mrknutím. Uf... Což o to, já bych to s ním klidně probrala, ale když ho vidím, nějak to nejde. Asi to bude chtít skleničku. A to pak asi nic nevyřešíme a bude to ve finále ještě horší, znám se...
Wow, to je život!!!;)

Mám se pěkně,
asi,

možná,

spíš jo než ne,

;*

Reditus domum

Zase doma. Pápá, Šumavo!

Dala jsem sbohem přírodě, dospávání třeba až do oběda, vyhřáté peci i divokým prasatům u chalupy. Jsem zas v Praze, ve smogu, mezi davy. A jsem ráda...
Už mi z té samoty hrabalo. Zdály se mi vážně podivné sny, možná na mě ten čerstvý vzduch působí halucinogenně.

Nechápu, proč jsem s sebou tahala tolik učení. Ani nevyběhlo z tašky. Pouze čeština, napsala jsem si pěknou sbírku slohů, prošla si učebnici.

Škvoreckého Lvíče zařvalo naposledy, fakt doporučuji, asi mi zas pár věcí došlo.:D

Kamarádka potkala pana O. z předchozího článku. Ptal se, jak to beru. A vypadal prý, že to dost řeší. Koukám, že mě v pondělí čeká intimní rozhovor. A copak já vím, co chci?

Jo, vím. A nějaký pondělí to prostě neřeší!

Kurva, nemám ráda lidi, který se chovají jak počasí. A dokonce to aprílový. Asi si ušetřím na kredit, vytočím to jeho devítimístný číslo, který už znám nazpaměť, a narovinu mu řeknu, že takhle to dál nepůjde.
Hm, neudělám. Na to nemám.
Ale kdyby nebyl natvrdlej, tak mě pořád nežíví nadějemi a vykašle se na mě pořádně. Ne?

Myslíte si, že je dobrý někoho vodit za nos? A dělat mu v hlavě ještě větší zmatek než tam má?