Natalis hodie

Ahój - hoj, slyšíš to jo?

Je to zvláštní, pár lidí mi gratulovalo, ale je prostě vidět, že valná většina to odflákne přes Facebook či ICQ. O to více si těch osobních přání člověk váží.;)

Pro mě je teď však interesantní něco jiného.;)

A k tomu všemu provádím bilanci uplynulého roku (beru svůj život podle data narození, ne podle Silvestra;)). Můžu říci, že se toho za těch pár dní, kdy mi bylo "sladkých šestnáct" poměrně dost událo. Dost věcí úplně poprvé, něco se zlepšilo, naštěstí nezhoršilo se mi snad vůbec nic (je to vůbec možné?;)).

Očekávám a pevně věřím, že těch sladkých sedmnáct (16 i 17 jsou stějně sladký věk, nebo mám počítat s nějakou větší změnou?!) bude aspoň tak příjemných. Ale stejně si myslím, že zas něčím budu trumfovat ten minulý rok...

To je k mému věku asi vše, ještě se vrátím k včerejšku.

Mrzí mě jedno menší nedorozumění, ale vlastně to bylo docela milý.;)

Krásný večer to sice byl, ale musela jsem si zjednat menší ochranku. Nevím, co se to se mnou děje, asi se konečně začínám chovat jako počestná dívka, možná mé alter ego, které mě poslední dobou nenechává v klidu, začalo konečně protestovat proti příliš uvolněnému stylu života. Konečně!
Nakonec vše proběhlo v pořádku, děkuji všem co se mnou prohodili alespoň pár slov a zdravím i toho nadrženýho burana, co si tohle nejspíš čte a možná ho to mrzí. Naznačuju, nechávám tě krotit i ostatními, zbytečně...Co bylo, to bylo.
Možná k mé zdrženlivosti přispěla zpráva o mé historce kolující na konkurenčním gymnáziu. Nejdřív jsem se tomu smála, ale znám hranic. Jen doufám, že se ta povídka šíří spíše anonymně a mě si s ní tudíž nově seznámení nespojují.
Těžko říci.
Konečně to zažívám na vlastní kůži. Opepřit příběhy je jednoduché. Ale když se za třičtvrtě roku všechno zveličí jako se tomu stalo u mě...
Wow,

jsem unavená,
jdu hají,

;*