Kch, kch

Jak pošetilé bylo domnívat se, že jsem něco odvrhla a už se s tím nesetkám. Realita, ta děvka nevděčná. 

Týdny divů a spanilá jízda.

Nutno zaznamenat, jiný význam tohle nemá.

Můžu chodit ven. Ale příštích šest let budu stejně doma. Nad anatomickým atlasem. A skleničkou campari.

Finis corunat opus vol. 2

Jak pošetilé bylo domnívat se, že jsem něco odvrhla a už se s tím nesetkám. Sny, ty děvky noční...

Tenhle blog už postrádá svůj význam, přestal být sám sebou, stala se z něho bezduchá mrtvola (jak se nazývají tahle "dvojitá" pojmenování, třeba skleněná sklenička?: "Jak jsi říkal, že to bylo? Od toho koncertu mi to vrtá hlavou a nikde jsem to nenašla." "Promiň, nevím, zapomněl jsem to. Někde jsem to četl a pak se s tím chlubil."). 

Těm (tomu), kterým (kterému) byl adresován, už asi nemám, nemám, nemám, co říct. Nemám, co na to říct, protože si za to všichni můžeme sami. A rozhodli jsme se tak. Nebo ne? Nebo ne? Nebo ne?...

A Ti (ten), kterým (kterému) adresován nebyl, nic veřejně psát nepotřebuji. 

Navíc když vím, že už si takhle jednou naběhli a není jim to příjemné. 

Tohle respektuji.

Záleží mi na tom.

Jo!:) 
[ a to se emotikony snažím, úspěšně, nepoužívat ]


Pak jsem zabrousila do historie "jakože bložínku". 

Leden 2009: 

Právě si děkuji, že jsem právem zapochybovala o otvírací době knihovny. Tak koho by napadlo, že v neděli mají zavřeno?:D Vždyť to má člověk konečně čas tam zajít...Mají to špatně vymyšlené. To si toho Freuda nepřečtu nikdy. Že by mi nebyl souzený? Asi mám smůlu, pane R.:P

později:

Chlap může být jeden, dokonce by měl a chtěla bych to tak, ale musí mě umět překvapovat. Čas od času něco udělat jinak, mít chuť experimentovat...Občas ve svém chování otočit...

někdy něco záhadného:

"Dostal jsem od přítelkyně Eseje, to je tak úžasný!!!"
"Od koho? Komárek, viď?"

"...Komárek! T'v:le, jak to víš?!"

vedle stojící kluk se dal do smíchu

"Co se směješ? To nebylo těžký uhodnout, na co myslí. Co čteš ty?"

otevřel pusu a já:

"Tolkiena, viď?"

řekli jsme to společně. Ani nevím, jak se jmenuje, jako hobit nevypadal a...

a někdy něco hooodně pravdivého:

Jsem závislá. Haha, jen aby to vydrželo co nejdéle. Ale když se tak zamyslím nad tou příšernou shodou ve všem, jde to vůbec? Třeba jsme předurčeni k tomu, abychom... no a není to fuk? Dosáhla jsem svého a nejsem třetí. Ani druhá. Jsem prostě cibetka.


šokujícího:


Úplně vidím, jak hned na první hodině češtiny budeme smolit sloh na téma Prázdniny. Tak mě napadlo, že tím asi letos trochu zvednu ze židle kabinet literatury.
..."O letošních prázdninách jsem se naučila jednu užitečnou věc. Polykat."...

až dojemně výstižného:

Máme to těžké. My cibetky - otrokyně intelektuálů navštěvujících antikvariáty, Levné knihy a knihovny, rozebírajících Junga, Freuda, doporučujících E. M. Remarqua, Platóna, toužících po ochutnávání koňského, krokodýlího a klokaního masa, závislých na kofeinu a nikotinu, nejlepších a nejúžasnějších kytaristů, ješitů, které je potřeba chválit a litovat, plánujících znásilnění přítelkyně v parku...:) Nestěžujeme si. My cibetky.

Nestěžujeme si. My cibetky. 

Tímto končím. 

Muck:*

Nidubranchs vs. děti

Vytrvale se probírám ohromným množstvím zajímavostí k přijímačkám z biologie a stále víc se utvrzuji v tom, že jestli po mně někdo někdy bude chtít, abych pracovala, [Ale jinak budu mileráda doma s dítětem, psem, s knihou, čajem a televizí...a manželem v práci.] tak budu v laboratoři, oko u mikroskopu, levou rukou přidržovat nebohého tvorečka a pravou zapisovat objevy. Takoví lidé přece existují...

Vždycky mě fascinovalo spojování bio s estetikou (zbarvení, souměrnost, ...). Myslela jsem, že moje parketa budou třeba nahožábří plži (ilustrující tento článek).

Pestrobarevní měkkýši, co si jezdí v moři a nikdo neví, proč se tak vyparádili, když na ně v hlubinách vůbec nikdo nekouká.

Jenže čím víc do toho pronikám, tím mě toho fascinuje víc a víc. Žraločí mimina požírající se navzájem ještě v matčině břiše, studium genů, které stojí za vývojem křídel a dalších vymožeností, pohlavní výběr, axolotli...

Ach!

XoXoXo

Hovory z Marsu, SMSky z Venuše

Zatímco muži jsou od přírody struční, logicky, tabulkově, přesně jednodušší jako matematika, ženy se zmítají na po.kraji emocionálního šílenství, posedlosti drby, klep.y, pomluvami a vyžívají se ve složitosti, mnoho(nožko)značnosti a překombinované předimensovanosti.

Tak!

A pak se není čemu divit, pokud muž zavolá a žena v tu chvíli zapomene, co chtěla, není schopna relevantně odpovídat na dotazy, nestihne si ani uvědomit, v jaké situaci se on nachází, a jak by tedy měla reagovat, nelze se spolehnout ani na čtení řeči těla (pokud ovšem nejde o video hovor) jak partnerova, tak svého, coby zapojení ženských podprahových triků,... nestačí vůbec nic. A ještě ji to zdržuje.

Ona píše SMS, která se okamžitě mění v LMS, zaplní několik (desítek?) řádků, uchyluje se k emotikonám, aby muži pomohla ve čtení, každý problém zvládne systematicky probrat ze všech úhlů pohledu (i z toho kamarádčina), pozdravuje přítelova p(r)sa, opět se vrátí ke včerejšímu krásnému večeru a na závěr se nezapomene zeptat, kdy, kde, jak, proč a v čem se mohou sejít. To vše si po sobě desetkrát pečlivě přečte, každé slovo třikrát vysloví nahlas a několikrát ho změní na jiné a znovu zpět. 

Odešle.

A muž odpoví maximálně jednoslo.v.ně ("OK", "dobrá", nebo "díky") , neboť není s to soustředit se na celé po.selství, nebo přinejmenším reagovat na všechny otázky, protože jich "bylo příliš mnoho".

A pak mi nezkoušejte radit, že ve vztahu je důležité odstranit problém v komunikaci. 

Pokud se zrovna nesejdou dva pisálci nebo dvě drby, nemá smysl dělat ani kompromisy. Jeden ať píše, druhý nechť volá. Ale musí se počítat s nekonečnou desinformovaností a zásadní problémy se hodí řešit jedině bezprostředněji než přes operátora.
U dobrého jídla, kvalitního vína, na čistě povlečené posteli...

Bezejmenný film?!

Už déle se sháním po názvu filmu, který si pamatuji z dětství (ale nechápu, proč mě na to vůbec nechali koukat).

Vybavuji si ženu, která si doma píchala nějakou drogu, jež nakupovala u postaršího souseda. K němu posílala svou dceru a ta si podle obálky myslela, že jde o známky. Malá slečna trpěla epilepsií. 

A to je všechno. Mám stále před očima několik záběrů (lžíce nad svíčkou, injekční stříkačka, pán nad stolem dává do obálky drogu, holčička kolabuje...), ale podle indicií se mi nedaří název filmu identifikovat. Ale dávali ho v televizi, musí existovat někdo, kdo ho zná!

Ach jo...

El ñu

Po první hodině španělštiny, s naprosto nejlepším lektorem, jsem se kromě několika obyčejných frází (beztak odposlouchaných z filmů a širého okolí) naučila slovíčko, které zaručeně nezapomenu. A rozhodně se mi bude hodit.

Seznamte se.

el ñu - pakůň hřivnatý

Dostalo se mi rovněž poučení, že anglicky je to "gnu".

Dalším převratným zjištěním, lépe řečeno doznáním, byl nový (?) plotico-blogu-čtenář. Věděla jsem, že k tomu jednou nevyhnutelně dojde. A alespoň se sám přesvědčil o mém schizofrenickém stylu života. Nemíchám příliš realitu všedních dnů a virtuální realitu všedních nocí trávených na internetu.

"Ani nechci vědět, s kým tam chodí." doznal se v okruhu přátel. "Vždyť to víš. Bavíme se o tom pořád." prokecla jsem se znovu. Jo, jenže já se ho nechci zbavit. Ne úplně. Prostě to nejde a já se dávno vzdala. Jen se to nesmí přehánět, to je jasný...

Dneska jsem dočetla učebnici.

Zní to šíleně. Ale jde jen o první díl, o tu nejužší, o Obecnou biologii. Stejně si toho nepamatuji moc. I tak je to pokrok.

Chtěla bych toho napsat mnohem víc, ale to bych se asi musela s celým slavným bložínkem lehce přestěhovat. Na což už podruhé mít sílu nebudu. To vím jistě.

Aisthét

Je správně "lososí" nebo "lososový"? 

Pravidla českého pravopisu z roku 1998 prosazují první variantu, kdežto internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR uznává jen tu druhou. Já bych se logicky přikláněla k té kratší, tedy první - srovnejte: losí, želví, nikoli losový, želvový. To už spíše želvovinový (Kde se ona záhadné "ový" sice objevuje, ale aspoň u zvířectva by se to mělo shodovat, ne?). Asi jim zavolám, co je na lososové růžové tak odlišného od losí hnědé a na druhé straně lososích tahů. 

Ma(*)tur(*)ovat budeme už od dubna (začínají 1. dubna, ne náhodou zvolené datum, že...) a protáhne se to nejspíš až do červ.ence. Z češtiny minimálně tři kola, z francouzštiny dvě, snad alespoň ta biologie a latina pro mě bude jen ta klasická, školní, tedy profilová. Do toho přijímačky až na pět škol. Bude legrace!

Přišla jsem na to, že focení klasicky, tedy na kinofilm, se vážně neskutečně prodraží. Materiál za s(t)ov(k)u, vyvolání za stovku, pak každá fotka dalších osm až deset korun. Žůžo. Ale listovat po letech albem je mnohem, mnohem poetičtější a estetičtější zážitek než načítat tisíce digitálních snímků v počítači. Asi u toho ještě chvíli zůstanu, ale občas vynechám oběd. Stejně jsem si o prázdninách naprosto překopala stravovací návyky. Kdo by taky vařil pro jednoho.

Napadlo mě, že bych se mohla stát kritičkou v nakladatelství. Rozhodovat o tom, jaká kniha půjde do tisku a jaká rovnou do koše. Ale s přírodovědeckou fakultou v CVčku mě asi nevezmou. No, jen aby tam nakonec vůbec byla, hehe. A jestli jo, budu pitvat myší varlata. A nosit si práci domů. Na kuchyňskou (pra-)linku (stará čára je pralinka?!). 

L'amour sur la plage

Ovce prý na louce s potěšením sbírají lysohlávky a některé opice se opíjejí nakvašeným mangem.

Když kocour není doma, myši mají pré. Ale kočička jeho milovaná žádné pré prostě nemá, protože se to nehodí. A taky proto, že už se jí ani nechce. Zase bude chvíli (ještě tak třicet let) hrozně moc hodná. Dostala za vyučenou (Po kolikáté již? A quo usque tandem, jak dlouho ještě?) a teď si to potřebuje napravit.

A důVěru už stejně nikdy mít znovu nebude. Ale co, vždyť by nás to všechny omrzelo, kdybychom si byli úplně jistí, ne? Proto se jí zbavte co nejdřív, ať pak nemusíte provádět psí kusy jen abyste se zabavili.

Cat Empire jsou lepší a lepší a já už mám sedm maturitních otázek na biologii. Nechala jsem se vyhecovat. Do konce prázdnin bych teoreticky měla mít všech třicet. Na to, že je teprve třetího...

Vykašlala jsem se na touhu jet k moři a udělala si pláž na bal.koně. Písek(PeaceEgg?) jsem tam sice nenavezla (sic už téměř rok mám v lahvičce přivezený jemný ze Sahary), ale deka, zmrzlina a koktejly to jistí. A knihy samozřejmě!

Mám vyfocenou polovinu filmu, je to nezvyk všechno nastavit a pak hned nezkontrolovat výsledek. Ale bude to stát za to, myslím.

A nechci, aby se v laboratořích generovaly nové bakterie a jiný breberky pod mikroskop. Za chvíli tu budeme  živořit jak "od Wyndhama". I když je to už asi jedno. Koukněte na Cestu a uvidíte, že i bez trifidů by to tu bylo strašný. A aspoň by se dali jíst třeba, když je nějaký předvídavý vědec omas(t)í (vyrobí jim tučné kýty, jasné ne?)

TCE!

The Cat Empire vydali nové album, úplně bezkonkurvenční!

Jsou prázdniny a to je dobře. Mám za sebou první overnight, při kterém jsem se o něco (pravděpodobně o prázdný zásobník na papír) na záchodech v Chapeau Rouge několikrát řízla, takže očekávám něco mezi HIV, žloutenkou a snětí. Jinak jít rovnou do školy pro vysvědčení je styl. To přebilo všechno.

Na skautský tábor pro chlapce do deseti let nakonec nepojedu. Protože tam bude taky několik skautů kolem patnácti let a jak je znám, nevydržela bych to tam s nimi. Ani ten plánovaný weekend. Budu se raději učit na maturitu. (?!)

Neustále kontroluji, kdy už vypustí do oběhu Froyo (Frozen Yogurt) pro Desire. Snad ne až za rok, jak straší v diskusích...

Jo a věděli jste, že z Národky do Meet Factory a pak na Karlák a dále do Chapeau je to zhruba deset kilometrů? A po cestě na Lihovar to v noci vypadá úplně jako ve východním Berlíně? Brrr...

A beneficio

Přestože v maturitním ročníku si zřejmě na příliš volného času stěžovat nebudu, přihlásila jsem se na volitelnou španělštinu. Dvě hodiny týdně s rodilým mluvčím. S latinou a francouzštinou to pro mě bude hračka, ne?

Venku jsou konečně tropy, takže klasický den vypadá jako Kampa-škola-Petřín-Kampa. Zpravidla proložené knihovnou, Zarou a Pannerkou.

A co si myslíte o Antikristu od Triera? Přimělo mě to i k přečtení Nietzscheho a mám pocit, že Lars skutečně pracoval s metaforou křesťanství a, což se mu povedlo, poukázal, být implicitně, na tu hrůznou sílu manipulace. I z hlediska uměleckých scén jsem byla nadšená. Občas přehnané nebo naivní, ale jako celek je filmem přesně pro mě.

Thomae Aquinatis Summa Theologica

Ráno se na schránkách objevila devíti set stránková Summa Theologica Tomáše Akvinského v originále z roku M DCCC XCIV, mezi stranou 342 a 343 je vložen svatý obrázek. Nechtěla jsem si ji hned brát, ale odpoledne už tam nebyla - máma ji totiž prozřetelně vzala domů. Co mi synchronicita naznačuje? Beru to jako potvrzení, že mám skutečně maturovat z latiny, a basta!

De Rerum Natura

-> Chtěla bych být zrzka, hrát v Jethro Tull, bydlet s man.želem v obrovské vile s luxusníma dlaždičkama, obrovskou vanou uprostřed místnosti a s výhledem na moře.

Ale asi mám spíš smůlu. Budu pitvat myší varlata (co jiného s PřF UK?) a nosit si práci domů (do zatuchlýho sklepení přece můžu) a ještě o tom možná někdy něco na.píšu (kdyby se nějakým nedopatřením stalo, že budu taky na FSV...). Manžel bude nosit de.s.ky nějakýmu úředníkovi a bude rád, když si doma hodí smradlavý nohy v děravých po.nožkách na stůl a usne.

-> Našla jsem skvělého architekta. Inspirací v přírodě a futurismem v lecčem možná připomíná Kaplického. Dokonalé jsou především ty umělé ostrovy.

-> Psala jsem poslední písemku z chemie. Tedy aspoň na další dva roky. U těch myší je totiž možná dobrý vědět, co jim způsobí třeba xeroftalmii. Nebo tak...

-> A líbí se mi jediná kubistická věc. Pro mě zjištění roku. Konkrétně "Keramická dóza Krystal - kopie návrhu Pavla Janáka z roku 1911 -1912". Ovšem galerie Kubista za 4.950,- ... A vypadá takhle:

-> Čtu Lucretia - De rerum natura (O přírodě), z čehož bude následovat referát. Ukořistila jsem v knihovně latinskou, francouzskou i českou verzi. Asi už tuším, kterou dočtu...

Prokládám to Remarquem, dalším. Tentokrát přišli na řadu Tři kamarádi.

Prokousala jsem se prvním oddílem Pavla Eisnera (Chrám i tvrz) a slintám nad Jamesem Joycem (Odysseus).

-> Těším se na Svět knihy, mám tři (!) volné vstupenky. A hodlám jít na biologický čtvrtek. (!!!)

Chapiteau

Zeleno, brok.olice a polníček. 


Byl u nás na oficiálním obědě. A byl tu taky jelen pod brusinkama a králík v troubě a spadla bábovka do kafe. 
A ruka v rukávu. 
A růže ve váze. 
A prstýnek na prstě. (skoro, to asi až příště)

"Jestli mu ublížíš, tak mi to bude líto. Je chytrej, hodnej, má to v hlavě srovnaný, působí suverénně a má Tě rád a..."
"No jo, mami."
"Ale vážně!"


A to jsem se vždycky bála, že budu poslední samotinká samička. Hehe. 


Dneska jsem v dešti ťapkala do Pannerky na bagetu. Na světlou Italku.Vždycky když si ji objednávám, vybaví se mi dlouhonohá blondýna na Piazza Navona. A stejně mi pak dají jen suchou bagetu s pár atributy proklovávajícími se ven. 


Chelsea má dneska narozeniny. Chudák (K-duch). Už to tady ani nikdo neslaví. Kde jsou ty doby, co jsem jí nosila speciální kosti na ohryz a chlubila se v parku ostatním pejskařům. Eh...


E. Hemingway je nudista (psal nudně). Byla jsem nařčena z toho, že jsem ho jen nepochopila. Ne, vážně, já pár základních myšlenek odkryla, jenže od literatury očekávám něco jiného: bohatost jazyka, překvapivá slo(v)ní spojení a vybroušené detaily. A ne jen "šPičku led.ovce", "umění stro.hosti" a "genialitu v jedno.duch.osti". To mohl rovnou poslat své bezkonkurenční myš.lenky formou tele.gramu a mohli jsme si to odpustit. Ach jo. 


Poslouchám Vivaldianno MMVIII a nestačím se divit. Je to super úžasný! 

Hannibal ante portas!

Stihla jsem spoustu zajímavých věcí. 

Třeba se znovuzamilovat. A opět do toho stejného (nad)člověka. Což je fajn, protože když skončí to prvotní období triumfu, euforie a zmateného rozčarování, zpravidla nastává útlum. Ale já to spustila od začátku, velmi důsledně. 

Jenže když jsem ještě o tom nešťastném konci týdne chytla psavou slinu a vyhrabala "racčí námět", vypadla ze mě povídka, která byla na kurzech p.saní označena za "na mě podezřele sentimentální, poetickou až esoterickou".  Sice mi byla pochválena znatelná vyspělost v literární tvorbě, ale přirovnáním k Richardu Bachovi a Paulu Coelhovi mě nepotěšíte...

Začala jsem se zajímat o axolotly. A potom:

Nejzajímavější kousky v knihovně získávám tak, že chodím regál od regálu a vždycky někam náhodně sáhnu a vypůjčím. Tuhle jsem narazila na Cortázara. Dotáhla jsem to domů a došlo mi, že je to ten legendární magický realista, jenž je mi tak často předhazován coby "autor mého stylu". Nalistovala jsem náhodně povídku a ona se jmenovala ... Axolotl. 

Kuck.

Comenia Script je ošklivý. Písmenka mají navazovat, aby bylo poznat, kde slovo začíná a kde končí. Naopak bych nutila ty malé nevzdělance, spějící k zániku printových médií a veškerým činnostem provozovaných přes internet, obnovovat krasopis ještě historičtější. Něco jako z korespondence minulých století. A místo Mikeše se na základce bude číst Pavel Eisner (Chrám i tvrz), když jsme u toho. 

Věděli jste, že tu neuvěřitelnou pevnost pavučin zajišťuje velké množství neobyčejně krátkých vodíkových vazeb mezi jednotlivými bílkovinnými molekulami? 

EDIT (24/4/2010): Otevřu náhodný aktuální článek na stránce literarky.cz a čtu: "Když v lednu berlínské nakladatelství Ullstein vydalo román Axolotl Roadkill..." Hehe. Mimochodem velmi zajímavé počtení.

Pourquoi?

Jsem trochu schizofrenik, trochu alkoholik a občas mě přepadne záchvat nesnesitelnosti, kdy nejsem schopna se uklidnit. 

Trpím(!) nedostatkem inspirace, takže jsem asi (půl)měsíc bez jakéhokoli textu. V důsledku toho mi nejde psát už ani štěk na blog, ani pár poznámek do deníku, maily už vůbec ne. Zmůžu se leda tak na zprávu o přežití formou smsky.

Třepetatá, třepetatá!

Přestala jsem s domácím SOSáním Ballantinek, dokonce jsem překonala i automatické objednávání vína v kavárnách a dávám si čistou vod(k)u. Vlastně taky už chodím jen do těch kompletně nekuřáckých.

Jednoduše mi začaly vadit veškeré banality všedních dnů, kterými jsem se dosud obklopovala. 

Proč tak viditelně volám po z.měně? Co je pořád špatně?

Vichryvanou vichryvanou!

"Bílí koně jsou náchylnější k rakovině, ale jejich bílá srst je chrání proti patogenním ovádům. Maďarští vědci zjistili, že ovádi dávali přednost tmavým koním, dokonce 15krát více než bílým..."

Ale jak to má zebra? 

Is synchronicity like a dead fish?

Synchronicita mě nikdy neopustila.

Hehe, dostal se mi teď do rukou můj deník znající veškeré podrobnosti z ledna až září loňského roku. Přišla jsem na spoustu zajímavých souvislostí. 

Třeba na to, že srpnovou hlášku z Ice Age 3 ("I love peaches. They're sweet and round and fuzzy, just like you.", v titulkách přeloženou jako "sladké, malé a chlupaté") jsem vymyslela již v březnu, kdy jsem Fidorku Fidorkovou doslova označila coby "malou, sladkou a chlupatou". Nechápu...

Věděli jste, že britský slang má vlastní název pro ty degutantní tukové převisy, které nosí některé slečny přes okraj kalhot? A "muffin top" je nejvýstižnější slovo, které si mohli vymyslet. 

ReReRe:Re

Kdyby se ve virtuálním světě vířil prach (pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš), můj "bložínek" by se už dávno neskvěl bělostí, ale slzel by pod zašedlou vrstvičkou huňatého po.vlaku. Kde jsou ty časy, kdy jsem se grafomansky vy(u)žívala ve zveřejňování nových článků a chorobně sledovala žebříček návštěvnosti? 

Ach, je pátek a já si připadám, jako bych se na jeden týden dokázala přenést do loňského roku. Proto i vzpomínka na blog, proto jsem tady a zase krmím písmenky svého mi.láčka, kterému jsem vždy byla vděčná.

Nemyslím si, že mě ještě někdo uchovává v RSS čtečce, nedokážu odhadnout, jestli se občas někdo prokliká zpět, jen aby se přesvědčil, že Plotice se stále neprobudila ze zimního spánku. Ne, ona si žije. Spokojeně a doposud i poměrně klidně a vyrovnaně. 

Asi mě Prozřetelnost musela vyslyšet, když jsem si nedávno zkoušela představit, jaké by to bylo, kdyby se vrátil čas. Kdybych se znovu mohla přivítat s již odvrženým. Již několikrát odloučeným, avšak nikdy nezapomenutým. 

Opravdu se posledních pár dní cítím zase trochu jako před rokem, rokem a půl. Vždycky jsem se s tímto točila v (půl)kruhu. A pak jsem se, jako na sinusoidě, všemu bránila. Ale nikdy ne na dlouho. 

Pokud "se svět děje dobře" a "já nenadělám nic", pak je tomu tak správně. Jen už vím, že jsou i jiné radosti. Že můj cíl je trochu jinde. Když mi jednou řekl, že si stačí urovnat žebříček hodnot, udělala jsem to. Teď jen vychytat tu správnou rovnováhu mezi dvěma neslučitelnými skutečnostmi. Ale jak, když jedna svou nekompromisní rukou ničí tu druhou? Existuje vůbec ta pomyslná rovina, na které bych si nemusela připadat krutá/krůta? 

Myslím si, že rozhodně ano. Ale je třeba, aby s tím byli srozuměni všichni. Všichni. Protože nemohu riskovat. Nemohu, ale zatím to nešlo jinak. 

Jde to, jistěže. 

Tak šup!  

Manihot utilissima

Nechápu ty dilinky, co tráví každý den několik hodin nakupováním. 

Dala jsem si hodinové kolečko po Praze a docela mi to stačí. Hlavně že jsem ukořistila sešit s cibetkou! Jinak naprostá ztráta času.

Prý když jdu sama po ulici, tak mám nos nahoru a děsně povýšeně si to štráduju. Já to vím, ale netušila jsem, že je to až tak vidět. Každopádně to nehodlám měnit. 

Věděli jste, že tukani mají tak velký zobák hlavně kvůli regulaci své tělesné teploty?

A začíná se mi vše vymykat kontrole. Asi došlo na nejhorší. A už není kroku zpět. Hehe, nechtěla jsem to tak náhodou? Nesnáším závislost měnící se v povinnost, rutinu a posléze naprostou rezignací. Ach-můj-bože, kvůli tomuhle se všichni trápí a tohle všichni chtějí? Jak pošetilé...

Už mě fakt nebaví tenhle pseudodeníčkový styl 'bložínku'. Konečně si plně uvědomuji trapnost těchto vyjádření. Upřímně nechápu, že sem ještě někdo leze a hlavně nechápu fakt, že to tu někdo (evidentně) čte. Divnost. 

Chce to změnu. Možná s tím zas na čas seknout. Nevím, co si pořád dokazuju.

Commotio cerebri

"A vy se jako milujete, jo?"

Plány blízké budoucnosti:

- projít všechny pražské parky

. už mě nebaví ...Letná - Petřín - Letná - Sacre Coeur - Klamovka - Petřín - Petřín...

- posedět v alespoň pěti dalších kavárnách

. už mě nebaví ...Trafika - Nebe - Trafika - Nebe - Trafika - Trafika - Rybka - Nebe...

- zamyslet se nad vánočnímy dárky

. asi se pustím do hromadné výroby těch malých plyšových potvůrek. Originalita, vlastní podíl práce a celková, nejen finanční, výhoda.

- obětovat pár korun za knihu Chladnokrevně (T. Capote)

. okukuji ji poměrně dlouho, ale konečně asi poslechnu synchronicitu (stále na stejné vlně?)- to se vždycky vyplácí.

- vyřešit osobně(!) několik zamotaných vztahů [ Především tomu chudákovi, který mě na školních chodbách od prvního září uraženě a nenávistivě probodává pohledem, vysvětlit, že ho nepodvádím, alébrž jsem s ním ani nikdy nezačala být ve vztahu, nikdy jsem k němu nic necítila a... a pokud si tak věřil, měl se mi třeba ozvat a nenechat vše vyšumět. ]

- absolvovat první hodinu kurzu tvůrčího psaní, nenechat se odradit a pokračovat každé další úterý

. už jsem přihlášená, tak snad mi to odhodlání vydrží;)

Co říkáte redesignu? *

A víte, co jsem objevila?

Čajové sáčky coby origami ptáčky. Luxus! Nádhera! Sežeňte mi to někdo, prosíím! :*