Nidubranchs vs. děti

Vytrvale se probírám ohromným množstvím zajímavostí k přijímačkám z biologie a stále víc se utvrzuji v tom, že jestli po mně někdo někdy bude chtít, abych pracovala, [Ale jinak budu mileráda doma s dítětem, psem, s knihou, čajem a televizí...a manželem v práci.] tak budu v laboratoři, oko u mikroskopu, levou rukou přidržovat nebohého tvorečka a pravou zapisovat objevy. Takoví lidé přece existují...

Vždycky mě fascinovalo spojování bio s estetikou (zbarvení, souměrnost, ...). Myslela jsem, že moje parketa budou třeba nahožábří plži (ilustrující tento článek).

Pestrobarevní měkkýši, co si jezdí v moři a nikdo neví, proč se tak vyparádili, když na ně v hlubinách vůbec nikdo nekouká.

Jenže čím víc do toho pronikám, tím mě toho fascinuje víc a víc. Žraločí mimina požírající se navzájem ještě v matčině břiše, studium genů, které stojí za vývojem křídel a dalších vymožeností, pohlavní výběr, axolotli...

Ach!