Finis corunat opus vol. 2

Jak pošetilé bylo domnívat se, že jsem něco odvrhla a už se s tím nesetkám. Sny, ty děvky noční...

Tenhle blog už postrádá svůj význam, přestal být sám sebou, stala se z něho bezduchá mrtvola (jak se nazývají tahle "dvojitá" pojmenování, třeba skleněná sklenička?: "Jak jsi říkal, že to bylo? Od toho koncertu mi to vrtá hlavou a nikde jsem to nenašla." "Promiň, nevím, zapomněl jsem to. Někde jsem to četl a pak se s tím chlubil."). 

Těm (tomu), kterým (kterému) byl adresován, už asi nemám, nemám, nemám, co říct. Nemám, co na to říct, protože si za to všichni můžeme sami. A rozhodli jsme se tak. Nebo ne? Nebo ne? Nebo ne?...

A Ti (ten), kterým (kterému) adresován nebyl, nic veřejně psát nepotřebuji. 

Navíc když vím, že už si takhle jednou naběhli a není jim to příjemné. 

Tohle respektuji.

Záleží mi na tom.

Jo!:) 
[ a to se emotikony snažím, úspěšně, nepoužívat ]


Pak jsem zabrousila do historie "jakože bložínku". 

Leden 2009: 

Právě si děkuji, že jsem právem zapochybovala o otvírací době knihovny. Tak koho by napadlo, že v neděli mají zavřeno?:D Vždyť to má člověk konečně čas tam zajít...Mají to špatně vymyšlené. To si toho Freuda nepřečtu nikdy. Že by mi nebyl souzený? Asi mám smůlu, pane R.:P

později:

Chlap může být jeden, dokonce by měl a chtěla bych to tak, ale musí mě umět překvapovat. Čas od času něco udělat jinak, mít chuť experimentovat...Občas ve svém chování otočit...

někdy něco záhadného:

"Dostal jsem od přítelkyně Eseje, to je tak úžasný!!!"
"Od koho? Komárek, viď?"

"...Komárek! T'v:le, jak to víš?!"

vedle stojící kluk se dal do smíchu

"Co se směješ? To nebylo těžký uhodnout, na co myslí. Co čteš ty?"

otevřel pusu a já:

"Tolkiena, viď?"

řekli jsme to společně. Ani nevím, jak se jmenuje, jako hobit nevypadal a...

a někdy něco hooodně pravdivého:

Jsem závislá. Haha, jen aby to vydrželo co nejdéle. Ale když se tak zamyslím nad tou příšernou shodou ve všem, jde to vůbec? Třeba jsme předurčeni k tomu, abychom... no a není to fuk? Dosáhla jsem svého a nejsem třetí. Ani druhá. Jsem prostě cibetka.


šokujícího:


Úplně vidím, jak hned na první hodině češtiny budeme smolit sloh na téma Prázdniny. Tak mě napadlo, že tím asi letos trochu zvednu ze židle kabinet literatury.
..."O letošních prázdninách jsem se naučila jednu užitečnou věc. Polykat."...

až dojemně výstižného:

Máme to těžké. My cibetky - otrokyně intelektuálů navštěvujících antikvariáty, Levné knihy a knihovny, rozebírajících Junga, Freuda, doporučujících E. M. Remarqua, Platóna, toužících po ochutnávání koňského, krokodýlího a klokaního masa, závislých na kofeinu a nikotinu, nejlepších a nejúžasnějších kytaristů, ješitů, které je potřeba chválit a litovat, plánujících znásilnění přítelkyně v parku...:) Nestěžujeme si. My cibetky.

Nestěžujeme si. My cibetky. 

Tímto končím. 

Muck:*