Vicissim nihil

Je krásné probudit se ráno do prázdného bytu...

Co si však počít o samotě? Sama se zoufalecky uchlastávat se na dopoledne rozhodně nehodí. (Ani na večer, ale to teď rozebírat nebudu). Učit se? Proboha, nejsem blázen. Zítra mi to bude stačit. Nebo uklízet? To zvládnu během večera.

Zapnout počítač?
No jo, co se dá dělat, končí to takhle vždycky. Co takhle vyhodit mi připojení k internetu z domova? Zbláznila bych se pak? Určitě ne. A získala bych tooolik volna!

Včera večer jsem konečně viděla tu Plešatou zpěvačku. Takhle jsem se v divadle ještě nenasmála! Bylo to skvěle udělané. Úplně se těším, jak to budem hrát ve škole v angličtině. Jelikož je tam asi jen pět postav, budu se zuby nehty drát po roli. A to jako fakt.:P

V té hrozné zimě jsem pak cestovala domů, ale asi nebylo chytré spojit odchod z divadla s "poznávací procházkou po Praze" a prodloužit si tak utrpení v podobě zmrzlých nohou (ani dvoje silonové punčocháče mě příliš nezahřály;)).

Btw, přinesla jsem si program na leden a únor v Celetné a taky na leden v Dlouhé a zas bych někam zašla, hm...?;) (Myšleno samozřejmě skutečně na představení.) Už jsem měla cuky zajít znovu na Oněgina, který se mi tolik líbil, ale asi bych měla vidět zas něco nového.
Uvidím,

;*