Glorifico

Oslava narozenin se vydařila nad očekávání.
Přišla jsem na místo včas, dokonce první, přestože jsem: zcela jistě spala nejkratší dobu, vstávala nejpozději, vážila nejdelší cestu, šla jediná sama. A ještě jsem si natočila vlasy.
Dala jsem si při čekání horkou čokoládu a za celé dvě a půl hodiny jsem si nedala nic jiného – nebyl čas, chuť. Jak jsem se omluvila z alkoholu, jako bych nebyla hodna nápojového lístku. Asi jako náš pes, který po východu z restaurace začal hltat sníh...
K předkrmu jsem zvolila brokolicovou polévku, protože se mi o ní v noci zdálo. Už se řídím jen sny. Takže svým podvědomím. Čím jiným než synchronicitou a sama sebou?
Měla jsem pražmu královskou, takže jsem splnila svůj záměr jíst alespoň jednou týdně rybu.
Jako dezert fondant (čteme nosově), moje oblíbená věc, ještě s téměř nerozeznatelným soufflé, kvůli kterým bych klidně i volila lokály.
A pochovala jsem si tu hodnou neteřinku. Pusinku. Je jak panenka na baterky – hýbe jen pusinkou s dudlíkem. A po probuzení nožkama. Pláče jen ve stavu největší nouze. Což se jí příliš nestává.