Bez názvu.txt

Půl jedenácté večer. Jako v uzavřeném světě, kde se míchá radost, smutek a vztek. A utápí se v alkoholu. Tady se krev neředí. Tady se krví ředí. Sklenička za skleničkou. Co se děje kolem, nikdo nevnímá. Každý je tu sám za sebe, ale cítí, že ostatní - na barových stoličkách, pod pultem na zemi, v rohu u telefonní budky - jsou na tom minimálně stejně. Ale vždycky mu přijde, že jeho potkalo to největší neštěstí.

Když se ozve ten pronikavý zvuk telefonu, často s sebou přináší jen další hrůzu. Poslední kapku. Další hřebíček do rakve.
Jinak tomu nebylo ani u Jeroma.
Telefon neustával ve svém cinkotu. Naděje, že to druhá, dosud anonymní strana vzdá, byla mizivá. Jerome toho večera seděl u baru už dobrých pár hodin, což bylo patrné i z reakce na zvonící telefon.
"Kurva, ať jdou všichni do prdele. Nechte mě na pokoji!" S námahou konečně vydoloval mobil a zuřivě hovor přijal.
Stephanie. Ta nekriticky zamilovaná slečna. Dvacet let, tmavé vlasy, asi po ramena. Seznámili se před pár měsíci. Jerome s ní byl ze soucitu. Bylo mu líto především sebe.
"Co zas chceš, ty stará děvko? Nemám na tebe čas. Kolikrát ti to mám ještě připomínat?" Následovala pauza, která mohla znamenat cokoli. Správný dialog by měl být rozhovor dvou osob. To, že na sebe nevidí, vůbec nevadí. Jde o výměnu replik. Tak jako v divadle, jako u pingpongového turnaje. Jde o čas, jde o přesnost. Někomu i o obsah. Jeromovi nešlo o nic.
Jerome, skoro šestadvacetiletý, nezaměstnaný muž. Má dost peněz. Něco zdědil, něco mu zůstalo z dob, kdy se živil jako DJ. Každý den to samé. Zakouřená tma, hluk. Teď to není o moc jiné. Ale má konečně nárok vypnout. Nárok nepřijít. Kdo ho však zná, ví, že kdyby jednou večer do klubu nedorazil, už nedorazí nikdy. Neoplakávali by ho. Neradovali by se. Jen by se uvolnilo místo pro další osud. Nepochybně dosti podobný.
Jerome už minutu nevnímá nic. Kolem něj se točí kaleidoskop barevných světel, občas cítí něčí blízkost. I kdyby vedle něj stála Smrt, nehne ani brvou.

Štítky:

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Zajímavý příběh. Příběh člověka, jenž není jediný, co má takovýhle osud. Jak smutné, že lidí s tímto osudem je plno.

02.03.09 14:21  
Anonymous Anonymní řekl...

posílám chobotnici, na níž jsem náhodou (či nenáhodou) narazila a je prostě úžasná :D
http://4.bp.blogspot.com/_6zk7nz7u63g/SRRuYfi05CI/AAAAAAAAChE/a4MfkA3NNa0/s1600-h/OctopusCorral-copy.jpg

03.03.09 23:56  
Blogger Plotice řekl...

-->:D

04.03.09 5:50  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka