Have a look, havelok

Už jsem si zvykla, že se mi stávají zvláštní, nevysvětlitelné věci. 

"Souhry náhod", zvláštní setkání, myšlenky se mění ve skutečnost, psychika ovlivňuje tělo...

Ale že se mi zdá o tom, jak vycházím z jakési budovy a u dveří se potkám s Dag. a Vác. Hav., načež on jí podrží dveře a mě rovněž pustí před sebe, s krásným pozdravem a úsměvem, to je samo o sobě zvláštní. Ještě za mnou pak chvíli šli po ulici a o něčem si povídali. O pár minut později mě probudí telefon se zprávou, že onen zemřel.

Podotýkám, že na televizi nekoukám, noviny nečtu, nic o něm jsem poslední týdny vůbec nezaslechla, ani žádnou drobnost. A časově to dokonce vychází, že se mi zjevil ve snu ještě před tím, než se o této zprávě začaly objevovat zmínky na internetu. 

Kdybych chtěla působit hodně kýčovitě, tak řeknu, že se se mnou přišel rozloučit. Ale proč, to netuším. Nikdy jsem ho nijak výrazně neadorovala, nic jsem od něj nečetla, na Odcházení nebyla.

Nebo je to znamení, že mám jít na atestace na pneumologii.