Sub signo veneni

Tři čtvrtiny zkoušek prváku jsou za mnou. Flipnout latino-řečtinu o tři měsíce dřív je frajeřinka. Už "jen" ana.tomia a pár zápočtů.
Na to, že jsem šla k přijíMačkám z hecu, si to jedu docela pěkně.

Až na to, že mám v mozku vodu (to je prý normální, to je vlivem hormonů, a proto mají ženský PMS), takže si připadám nejvíc frustrovaná - celá taková vymáchaná v melounový šťávě a následně zanořená do růžový cukrový vaty. Nebo prostě jen naprosto mimo, s hlavou někde mezi stromy, jako veverka. Rozkvetlými stromy, samozřejmě. Pořádný kýč. Na obzoru pyramida, západ slunce, skákající delfin a jednorožčí skok. Ultra-gayyyyy.

Takový to, když je Ti blbě jen proto, že u sebe momentálně Něco(-ho) nemáš.


A stejně si příští rok podám přihlášku i na příRoďák, tohle je flákárna. Chci spíš tedy na veterinu, ale to asi dálkově nepůjde a do Betonu se odmítám stěhovat, protože nejsem žádná vlaš(ská ak)tovka.
Una hirundo non facit ver. 
Co takhle někde kousek od Prahy, třeba u Kladna, jako je ČVUT, postavit statek, výběhy pro giraffy a klece s králíkama, a zrušit tak ten MVDr. monopol?


Venku jaro, proto jsem jak ve snách (vesna = Fibichova symfonická báseň).
A napadají mě hrůzné věci.
Tantalova muka.