Novus ordo seclorum

Za 21 dní se z pravidelné aktivity stává návyk. A když ne, je ještě 11 měsíců na další pokus.
Před časem jsem rok a kus nepila tvrdý alkohol. Prohlubovalo mi to depky, tak jsem se na něj vykašlala. Pak se mi ale nějak uvolnila morálka a jsem v tom znovu. Z domova jsem už eliminovala poslední zbytky lahví, teď stačí přestat machrovat venku a bude to zas OK. Na měsíc to chci zkusit i bez piva, vína. Kamaráda abstinenta mám, jde to.
Pak chci víc číst. Kvůli škole jsem na literaturu dost kašlala. Ale už v prosinci jsem vždycky ve vaně kus knihy přečetla.
K tomu bych přiřadila i snahu psát si zase deník. Plánuji už jen v Google kalendáři, tak využiji papírový diář s liškami (!) na zápisky. Je paráda si to po sobě pak číst. Ale kdo ho vydrží dlouho psát?
Zvykem se mi už stalo i udržovat v kuchyni pořádek – na lince mít jen roztomilou dózu na sůl se slepičkou, ve dřezu večer nemít nic, špinavé nádobí hned odnášet do myčky.
A koš už se nám taky daří vynášet. Píšu nám, protože s ním většinou chodí M. Já obecně moc z domu nechodím. Čímž se kruhem vracím k alkoholovým depkám.

Rok 2016 by mohl být podobně pestrý a přelomový jako 2011. Čekají mě státnice, možná stěhování, snad štěňátko. A to už by mohlo trumfnout maturitu, dva pro mě pořád psychicky zásadní rozchody, přechod na vejšku, seznámení se s snad už definitivním mužem a taky ztráta dítěte, která mě změnila navždy. Dá se toho stihnout dost i za jeden rok. Ale chce to pak aspoň těch pět let klid...

Pokud si nechcete dávat předsevzetí, tak si jen na někoho vzpomeňte a pošlete mu pohled. Uvidíte, jak vám bude líp.