Dilargior hodie

Budem Boha ctít srdcem pobožným,
jeho velebit duchem pokorným.
Všecko všudy svoláme,
na cestu se vydáme, na cestu se vydáme.
K Betlému teď půjdeme,
Boha slavit budeme,
Boha slavit budeme,
Boha slavit budeme, slavit budeme.

Kdyby mě ráno nevzbudila vlčice svým slizkým, odporně smradlavým jazykem, pochybuji, že mě večer někdo k stromečku dotáhne. Probudila bych se někdy za den, dva, dárky nikde.
"No co, spala jsi, ještě jsem musela venčit psa (zase na něj kašleš, a to jsme ti ho POŘÍDILI S TÍM, ŽE SE O NĚJ BUDEŠ STARAT! ZASE JSME POSLECHLI MALÝ DÍTĚ, PODÍVEJ SE!...), tak jsme si je rozdělili."
Sestra s mými sluchátky, pes s knížkou...
Uáá! Zas po dárcích (letos) tak netoužím, ale tohle byla fakt skvělá noční můra.

Tak...abych přehlušila neutuchající komunikační šum v bytě, naservírovala jsem všem Rybovku. Řve to tady ještě víc, ale o něco melodičtěji. Přece jen ta monotónní čeština v podání mámina ječáku není to pravé pro mé ucho hudebníkovo,

dočkejte se koled u stromečku, neječte po sobě, neperte se, nestresujte se prací, stěhováním, krutými poznámkami soků a sokyň,
dneska ne,

;)