Abolendo rumori
= aby zahladil tu pověst
Zvláštní to překlad.;)
Připadám si, jako bych začala podlejzlat profesorům. Degradace...
Přistihla jsem se, a zároveň byla přistižena, že jsem strávila téměř celou desetiminutovou přestávku s profesorem na chodbě. Nevinné téma, naše oblíbené - divadlo. Svěřila jsem se se svými obavami a rozpaky ohledně plánovaného Komenského v Celetné.
Pouhopouhá otázka, jestli o tom neví něco víc, se zvrtla až do té míry, že se vážený pan profesor, čerstvý otec, pohodlně usadil na topení u výtahů a začal vyprávět...
To, že mě uklidnil a na představení opět navnadil, za to mu vděčím. Na druhou stranu jsem se stala "centrem všeobecného posměchu", když mě viděly kamarádky. Prý jsem stála ve vysoce vyzývavé pozici, dělala koketná gesta a flirtézně házela očka.
Že by profesní deformace? Když to dělám naprosto nevědomky a, dá se v tomto případě oprávněně říci, zcela nechtěně?
Už se asi nedivím, že na mě malíř ve škole tak podivně vystrašeně kouká, ten nový profesor přede mnou rudne a utíká (novinka, už mě přestal zdravit:D) a celé jedno konkurenční pražské gymnásium se mě bojí, především tedy jeho mužská část.
Copak za to můžu?!
Definitivně jsem se rozhodla - odcházím do ženského kláštera...
Btw, děkuji váženému čtenáři, kterému jsem, nevím proč, začala přezdívat On, Někdo, výjimečně také Nikdo, za vhodnou motivaci ohledně literatury. Na pondělní kompozici, obsahující mimojiné ruský romantismus, jsem se připravila tak výborně, že jsem si vysloužila jedničku!
Sama nechápu. Přiznávám, pomohly u jedné otázky papíry, u dalších maximálně tří pomohla tajná diskuse, ale...valnou většinu s přehledem ovládám.
Wow! To si snad žádá oslavu...;)
Připadám si, jako bych začala podlejzlat profesorům. Degradace...
Přistihla jsem se, a zároveň byla přistižena, že jsem strávila téměř celou desetiminutovou přestávku s profesorem na chodbě. Nevinné téma, naše oblíbené - divadlo. Svěřila jsem se se svými obavami a rozpaky ohledně plánovaného Komenského v Celetné.
Pouhopouhá otázka, jestli o tom neví něco víc, se zvrtla až do té míry, že se vážený pan profesor, čerstvý otec, pohodlně usadil na topení u výtahů a začal vyprávět...
To, že mě uklidnil a na představení opět navnadil, za to mu vděčím. Na druhou stranu jsem se stala "centrem všeobecného posměchu", když mě viděly kamarádky. Prý jsem stála ve vysoce vyzývavé pozici, dělala koketná gesta a flirtézně házela očka.
Že by profesní deformace? Když to dělám naprosto nevědomky a, dá se v tomto případě oprávněně říci, zcela nechtěně?
Už se asi nedivím, že na mě malíř ve škole tak podivně vystrašeně kouká, ten nový profesor přede mnou rudne a utíká (novinka, už mě přestal zdravit:D) a celé jedno konkurenční pražské gymnásium se mě bojí, především tedy jeho mužská část.
Copak za to můžu?!
Definitivně jsem se rozhodla - odcházím do ženského kláštera...
Btw, děkuji váženému čtenáři, kterému jsem, nevím proč, začala přezdívat On, Někdo, výjimečně také Nikdo, za vhodnou motivaci ohledně literatury. Na pondělní kompozici, obsahující mimojiné ruský romantismus, jsem se připravila tak výborně, že jsem si vysloužila jedničku!
Sama nechápu. Přiznávám, pomohly u jedné otázky papíry, u dalších maximálně tří pomohla tajná diskuse, ale...valnou většinu s přehledem ovládám.
Wow! To si snad žádá oslavu...;)
Štítky: Ephemeris
Komentáře: 6:
skvělé počteníčko... jen tak dál :-)
Flirtézně :)
flirtézně házela očka - čeština je krásný jazyk :-)
Proč profesní deformace? Pořád nad tím přemýšlím - ty jako pracuješ? :)
Pokud je to profesionální deformace, tak opravdu nechci vedět, čím se po nocích živíš.
Líb se mi tady ta modrá :)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka