Ad usum proprium

Takový to bílý, tekutý...Mlíko přece!

Není nad slunečný den. Především když je volno a člověk nemusí nic.;)

Donutila jsem mamá, aby se pohrabala ve skříni. Ona mi totiž před zimou teatrálně sebrala a schovala Conversky, abych je jako nemohla tajně nosit nebo co.:D
Byla jsem s Davídkem kopírovat všechny jeho zápisky z chemie od září. Hm, nevím, proč je vlastně nemám. Asi jsem ještě nezaregistrovala, že chemii máme na rozvrhu. Většinou jím nebo si čtu. Nebo oboje. A nechybí mi to moc...

Oba jsme čekali, že se pak hned vymluvíme a rozloučíme se, ale nějak z toho vyplynulo, že půjdem do kina. Když jsme šli koupit lístky do Světozoru, prohrabala jsem se tam těmi filmovými plakáty. Jako bych o tom dneska už jednou nemluvila.;) Plakát Audrey Hepburn. Ach.;)
Jdu okouknout kolik stojí rámy v IKEA a vypočítám si, jestli se mi to vůbec vyplatí.:D Ale počítám, že víc jak tři tisíce, za které mají v rámařství úplně tu stejnou fotku už připravenou k pověšení, to nebude ani náhodou.:P

Hehe, synchronicita mi pěkně podstrojuje.;)

Takže doufám, že během týdne někde na ulici potkám postaršího pána s knírkem, ve světlém saku, černé kravatě. Ten se ke mně potají nakloní a pošeptá mi něco o tom, že má skutečně lákavou nabídku. A za pár minut budeme sedět v kavárně. A pak, večer, v tmavém průchodu, za diskrétního osvětlení pouliční lampy, mi podstrčí pečlivě zabalený obraz. Podmínka obchodu? Malá večeře u mě v bytě. Pod pověšenou fotografií. Pod fotografií Marilyn Monroe v nejlepších letech...Možná originál. A možná ne. Ale muž zmizel. I s jeho starými cibulačkami. Co tak nahlas tikaly celý večer...