Exemplum docet

Začíná se ozývat superego a snaží se mě přimět k tomu, abych spadla do propasti...

Ač se člověk snaží vzdorovat jakkoli, stejně nakonec zjistí, že už je to mu to nějak jedno. Něco se nevede tak, jak si představuje a on začíná přemýšlet, co by mohl změnit. Konečně si dopřát něco, co si odjakživa odpírá a trochu tím vyjet ze starých kolejí. A aby nebyl tak úplně hozen do neznáma, hledá si na tom svá pozitiva. Trochu si to přece jen omezí, aby mu ta nová svoboda nebyla tak vzdálená. A pak skočí.

Nejdřív chvíli balancuje na hraně, ale každému o svém úmyslu pomalu vypráví na potkání. A když okolí začne do samotné akce tlačit a přemlouvat, zase se trochu stáhne. On samotný proces přemlouvání okolím je velice působivý a už tak zaslepeného riskanta ještě více utvrzuje v tom, že TO udělat CHCE.
A přece pak necouvne?

Asi necouvne.
Podmínky už stanovené mám.
Ale kurva tohle ne. Přece.
Neudělám jim všem radost, ne?:D
Hm...
Pozérka. Pitomá pozérka. Nesnáším pubertu.

BTW, Warhol byl supr, ale ten průvodce, který patřil k nějaké skupině a já ho tajně odposlouchávala zadarmo, nemusel pořád říkat: "Warhoul". Znělo to fakt příšerně...