Finis corunat opus

Tenhle název článku si, pokud možno, přelož/te.
Pro ty líné, ale zvědavé: Konec korunuje dílo.

Ach, už to tady vlastně jednou bylo. (Nebo víckrát?) A celou dobu jsem to věděla. Nojo, tak co.;)
Jsou věci ("...mezi nebem a zemí"...no ty taky, ale...) jsou taky věci, které jsou jasné/marné/skvělé/tristní na první pohled. Když to člověk dokáže poznat hned, je to jen polovina úspěchu. Protože ta druhá spočívá v tom, že to nebudeme chtít změnit. Což se v mém případě ne zcela povedlo.

Co je lepší? Žít v krásné iluzi, nebo ve zpočátku tíživější realitě?

Já to vím, proto jsem tak v klidu. Relativním klidu.
A dopsala jsem si deník. Jinak by to snad ani nešlo.
Ještě přemýšlím, co dalšího by šlo změnit/skončit. Ale to už bych, při mých synchronicitách, musela padnout.

Hm, tak mě napadá, že jsem to takhle vlastně chtěla vždycky. A teď to tak je a já si hraju na to, že mi to vadí. Kurva, co to je za přístup?!

A asi dlouho nikam večer nepůjdu. "Koncerty jsou nespolehlivé, jsou pozdě a nejsou pro malé slečny." (mamá, 5.2.2009, Praha) Navíc, nemám osobního bodyguarda, takže...

Carpe diem, ne?;)

Štítky:

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka