Nullo modo

Odumírá mí pravá ruka. Asi to není ta pravá ruka pro mě, závisláka na blogování a na Facebooku.

Je to tak, přemýšlím, že bych omezila svůj přístup do světa internetu. Už jsem to tak jednou řešila, někdy před třemi lety, tuším. Vynechat třeba středu a pátek u počítače. Dost by to mému zdravotnímu stavu ulehčilo. Nejen fyzicky, ale také psychicky, znáte to.;)

Jako přijít o ruku kvůli klikání na odkazy a přidávání se do bezvýznamných skupin na FB (jako jsou skupiny Dloubání prstem do vosku, Nesnášíme polystyren nebo David Rath by měl mít knírek na všech fotkách...) Fakt už to hraničí s šílenstvím, kvůli tomuhle obětovat celý víkend, celý týden, měsíc, rok, desetiletí, století, ... Doufám, že se vyplní proroctví mého kamaráda, a za rok dva nadšení a závislost opadne.

K mé manuální vyčerpanosti dnes přispěl i valentinský úklid. Někdo si užívá ten vánoční, někdo jarní. Jde jen o název. A já uklízím hlavně v únoru, protože co taky sama mám doma dělat.:P Vyhazuji letáky, které mě zaujaly buď barvami, obrázky, tématem, nebo jen nebyly přivázané a byly zadarmo. Jsem Čech, no.:D Také do koše letěla část předvánoční korespondence, jelikož je teď naprosto nesmyslné a nemyslitelné ji dále schovávat. O nepodařených písemkách, které byly ještě před skokem do popelnice s potěšením roztrhány, nemluvě.;)

Také během uklízení potřebujete poslouchat hudbu? Já si to tak nějak zafixovala dohromady, a už by mě ani nenapadlo luxovat nebo urovnávat, skládat a přeorganizovávat bez Xindla. Dneska jsem ho protočila nejmíň osmkrát. Dělá se mnou všechno. Tedy, skoro všechno...(ech, ty mé dvojsmysly...)