Spectatrix formosa

Pozorovat a rozebírat cizí lidi se nevyplácí.

Když pominu vstávání na desátou, dnešní den byl dosti neobvyklý. Můžu Vám říci třeba to, že pražské metro dnes zažilo největší záchvat smíchu osaměle cestující mladé dámy za celou svoji historii. A stačilo mi k tomu málo...

Metrem nejezdím ráda. Jediným kladem vidím to, že mohu beztrestně okoukávat cizí lidi, zejména mladé, zdravé, perspektivní muže. A přisuzovat jim smyšlené osudy. Na oplátku si mohu být jista, že budu také propichována zkoumavýma očima. Lidé cestující v metru se dají rozdělovat na mnoho skupin a podskupin, ale takový pro mě nejdůležitější typ jsou lidé, kteří se mi do očí dívat nedokážou a na druhé straně ti, kteří docela statečně bojují.;)
Bohužel dnešní frajer s úžasnými černými kalhoty, Converskami a knížkou Má léta s Andy Warholem (Bože, nefrustruj mě;)) mi neopětoval žádný z mých necudných pohledů. Ale to není to podstatné, k čemu jsem se chtěla dostat.:D

Jde o jednoho staršího pána, který mě rozesmál až k slzám.

Obvykle si stoupám ke dveřím na protější straně výstupu. Je tam prostor, který mohu okupovat sama pro sebe, nikdo mi tam neleze a nepřekáží, mohu se pozorovat v odrazu a mám přehled o všem. No ovšem, o všem. Takže mi neunikl ten jistý pán s knihou, sedící hned na kraji sedačky. Na tom by ještě nebylo nic tak strašného, ale on měl v ruce takový malý odstřižek papíru, patrně velice originální a vkusnou záložku;), a s tou ten kmet stále kmital po stránkách. Kdyby to dělal chvilku. Ale on tak vydržel číst celých deset minut! Nejdříve jsem se ovládala a čekala, že ho to přejde, a já ho periferním viděním nebudu stále kontrolovat, jak neskutečně přesně rytmicky šolichá písmenka papírkem. Uááá!
Za chvíli jsem měla úsměv od ucha k uchu a nedokázala jsem se nesmát poměrně znatelně.

Já vím, blbost, ale asi mi už ke štěstí vážně stačí málo a důvody k bouřlivému smíchu hledám i tam, kde nejsou. Ale o tom ten život přeci je!

Btw, byla jsem v kavárně odposlouchávat cizí rozhovory (Pozor! S Ploticí je asi něco špatně, dala si tam totiž kafe, které obvykle tak kategoricky odmítá!!), a využila jsem jednu paní k osobnímu, utajenému, psychologickému, behavioristickému rozboru. O tom zase třeba příště,

;)