Careo verborum

Aby nám to tady nezatuchlo, pár informací o (mo)mentálním rozpoLOŽEní:

- Ve škole naprosto plavu. Nikoli jako ryba ve vodě, ale spíš se tak nějak pomalu potápím do hlubin nevědomosti. Škoda. Ale bude to asi tím, že tam teď nějak moc nechodím. Znáte to - lékař, nevolnost, bolest hlavy. A tak pořád dokola. Až je zase víkend, prázdniny, konec ro(c)ku. Už se těším, jak za dva roky budu mít před maturitou a s hrůzou si uvědomím, že jsem se ještě ani nerozkoukala. A předmět k matuře si budu vybírat tak, že si vypíšu těch pár, ze kterých nebude kostka, a hodím si čtvercem. Nebo klidně naopak, ale to mi stejně nepomůže.:/ Pohoda.:D

- V životě mimoškolním se mi daří poněkud lépe. Ačkoli moje schopnost porozumění situacím stále nějak pokulhává. Je toho na mě moc a současně bych chtěla něco víc. Jsem závislá na své nezávislosti, ale toužím po závazcích v podvazcích. No jo, nevycválaná mladá slečna. Hlavně že vím, co chci. A mám kde.

- Jídlo mi chutná. Akorát na ty klobásy si pořád nějak nezvykám. Chtělo by to možná pořádný posun paradigmatu, kognitivní disonanci, nebo prostě hlad, jakožto nejlepšího kuchaře. A stejně si myslím, že moje averze je zdravější a estetičtější.:P

- Za poslední týden jsem se narodila už asi osmkrát. Nejtěžším obdobím mohu nazvat vyhecovaný pokus o lehání si do kolejí. Sedání si do kopřiv pak počítám mezi méně závažné hazardní kousky.

Tak carpe diem, carpe nocem a doufám, že brzy přijde múza, co mě políbí, nebo klidně někdo hmatatelnější, a přijde námět pro pořádnější článek. Tohle, uznávám, se nedá číst. Alespoň ne dlouhodobě...;)

+ Věděli jste, že ta sviňská chřipka vůbec nezabíjí tak markantně, jak se zdá? A že je nebezpečná jen pro Hispánce? Takže já, jakožto něco jako kavkazský typ, mohu být v klidu. Možná...