De facto

Předně se pochlubím s mým včerejším příchodem domů.

Kdo by čekal, že na těch třiceti schodech se mi něco přihodí? Zkontrolovala jsem čas, uznala, že lehce po padesáti minutách je ještě v toleranci zamilovaných mladých dívek, připravila si klíče a jala se odemykat. Jaké bylo mé překvapení, když nešly otevřít dveře.

První verzí mi bylo opilecké netrefení se do správného vchodu. Proto jsem hned nezvonila, aby na mě snad nevyštěkla nevrlá paní sousedka se sekyrou v ruce. Ovšem po zkontrolování štítku se jménem jsem si byla naprosto jista, že chyba není (výjimečně) na mé straně. Ještě jednou jsem zkontrolovala zámek, ale klíče od horního s sebou nenosím. Bez šance. Moje rodiče jsem vyfasovala (naštěstí) s notnou dávkou humoru, byť dost často toho zlomyslného. Proto jsem si počala myslet, že „to mám za to“, že chodím pozdě. Zamknou mi před nosem a poraď si, holčičko, jak chceš.

Vyběhla jsem tedy teatrálně z baráku a ještě si naivně myslela, že uvidím svého bodyguarda a půjdu si pro záchranu. No nestalo se tak a já zkusila zazvonit. Že se pak třeba ustrnou. Nic. Hloupý vtip. Ještě že mám knihu… Po pár minutách jsem netrpělivě zazvonila už pořádně. Rozsvítilo se na chodbě a někdo váhavě otevřel. Táta. Zmaten. Rozespalý, v pyžamu. S mobilem v ruce. Prý co tady dělám. Vynadala jsem mu, že to není moc povedený vtípek, jelikož jsem užuž přemýšlela, že se nakvartýruji k někomu přívětivějšímu. Načež do dveří vrazila mamá a tátu seřvala, jak může zamknout, když má dceru venku, že už je pěkně senilní (…) podpantoflák a nedá se mu svěřit ani tak banální úkon jako je zabouchnutí dveří od bytu.

Tak asi tak nějak se dostávám domů. Proto nějakých pár minut pozdního příchodu za žádných okolností nemohlo být odhaleno a ještě jsem vyvázla s pochv[al]ou (Jak jednoduché bylo ve všem tom zmatku pronést [s]větu: Člověk tu utíká jak blázen, aby byl doma včas, a Vy mu v tom ve finále bráníte.), že snaha byla. Olala, víc takových hororových zážitků!

Jsem zvědavá, co si na mě tatík, byť údajně neúmyslně, připraví příště. Že by propadliště pod rohožkou, coby past na mamuta? Kerberos za dveřmi, coby trest za nedodržení času návratu? Nebo snad totální výměna zámků po celém domě, coby zkouška opilosti? Nemám to lehké. Ale nestěžuji si.


Konec prázdnin, přátelé! Léto je ukonce, nastává bilance posledních dvou měsíců. Pro mě těch nejlepších. Alespoň prozatím.;)