Mezi zdmi

Absence strhující filmové hudby, herecké obsazení amatéry v jejich známém prostředí, nulová umělecká hodnota. Tak by se dal charakterizovat film Laurenta Canteta, který je poněkud zvláštní hned z několika důvodů.
Proti gustu…
Francouzský film Mezi zdmi (Entre les murs) je kombinací sociální studie a jakéhosi reality show dramatu. Nezasmějete se u něj, neukápne Vám slza, ani neodejdete okouzleni atmosférou. Během sto třiceti minut v kině do Vás nahustí desítky problémů současného evropského města. Celou dobu se plácáte v jedné neutěšené třídě plné rozverné mládeže a občas nahlédnete do kabinetu profesorů v lecčems připomínajících krotitele dravé zvěře. Ale nic víc. To už je práce každého z diváků. Avšak, ptám se, kolik takových tvárných a přemýšlivých navštěvuje běžná multikina, kde nejčastěji nalezne jeden roztomiloučký animák s předepsanou pointou a povinnými chlupatými kamarády s pohledem raněné laně, pár amerických, hůře německých, romantických komedií na břehu jezera či moře, pak jedno drama s padouchy a okouzlujícím hrdinou (pronikavé oči, klobouk, černý kabát, milenka ve vaně) a pak už nic? Pokud se takový experimentátor najde, bude mile překvapen. Takovou alternativní hrůzu by snad jinde nepotkal.
Umění pro umění?
Zdá se tedy, že cílem tohoto oceňovaného snímku vycházejícího ze stejnojmenné knižní předlohy, jejíž autorem je François Bégaudeau, je poukázat, přimět a měnit. Proč? Čeho chce autor dosáhnout? Nebyla snad i jiná, schůdnější a příjemnější a především hodnotnější cesta? Ještě nikdy jsem neměla takové nutkání autora vyzpovídat. Pokus o originalitu či neumělé umění. Nic jiného mě nenapadá.
Chceme víc
Jediné plus celého počinu vidím v odvaze režiséra. Nejen to, že vůbec film publikoval, ale už samotný dvouměsíční casting, při kterém čekal po zvonění na vycházející žáky ze školní budovy a po chvíli pozorování nejvhodnější charaktery odchytil. Taková snaha se mu sice náramně vrátila, soudě z internetových diskusí a anonymních hlasování, ale bůhví, z jak velké části jde o pozérství či naivitu. Více než polovina nadšenců je jistě z řad profesorů a učitelů. Vždyť po tomhle tak dlouho toužili! Nyní tleskají a radují se, že je teď již každý pochopí a uzná, jak nevděčnou, avšak klíčovou roli v životě mládeže hrají. Musím je však zklamat. Ta druhá polovina, která film viděla a strávila, jsou zčásti pobouření rodiče, kteří původně hledali něco jiného, a zčásti filmoví maniaci hledající nové nápady. A ty problematika vztahu učitel-žák mixovaná s diskriminací a potřebou motivace zajímá jen dosti vágně.
Vidět Mezi zdmi a zemřít
Stále se nemohu dopátrat oné atraktivity díla. Estetická stránka chybí úplně. Námět? Děkuji, nechci. (jsem přece student, který má vždycky pravdu, a učitel je z Marsu) Realističnost docílená pár statickými kamerami, jedním stativem a skutečnými žáky s pěkně prořízlou pusou a pocitem, že jsou na světě nejlepší, nejchytřejší a nejdůležitější? To už raději nagelovaného „DiKapria“ či „Kejdže“. Nebo aspoň „Najtly“ na plakátě pověšeném v neutěšené třídě pařížského předměstí…
Aneb:
Studenti si problém přiznat nechtějí a v podstatě ani neumí (ti všímavější si naopak myslí, že u nich je to přeci úplně o něčem jiném) a učitelé ovšem o všem ví. Pro koho je pak film určen? Pro filmové kritiky? Ubohé. A v tom je právě ta pointa, která na první pohled podivné a ničím nepřikrášlené „dvouhodinové fotografii“ chyběla.

Štítky:

Komentáře: 3:

Blogger argentinito řekl...

muy bueno!

08.11.09 11:59  
Anonymous Brabikate řekl...

Skvělá kritika!
Tuhle "dvouhodinovou fotografii", jak píšeš, jsem neviděla, takže se k ní nemůžu vyjádřit, ale napsala jsi to opravdu skvěle. Mám ráda tvé slovní hříčky typu "o všem ovšem" a další, kterými své myšlenkové pochody (zajímavé, ale zamyslet se nad filmem dokáže mnoho ne úplně nenadaných lidí) dokážeš tak nenuceně "okořenit", že je z tvého psaní automaticky něco originálního, něco typicky tvého. A mít svůj typický styl psaní, to je něco, co ti může závidět každý, kdo chce psát. ;-)

No, rozepsala jsem se. Prostě jsem chtěla napsat, že píšeš skvěle. ;-)

08.11.09 12:30  
Blogger Luciáš řekl...

Leč jsem neviděl, přidávám se ke komplimentům, týkajících se formy Tvé kritiky. Ač se živím právě hudební kritikou, některé nevšední obraty mne mile překvapily...

13.11.09 3:20  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka