Chapiteau

Zeleno, brok.olice a polníček. 


Byl u nás na oficiálním obědě. A byl tu taky jelen pod brusinkama a králík v troubě a spadla bábovka do kafe. 
A ruka v rukávu. 
A růže ve váze. 
A prstýnek na prstě. (skoro, to asi až příště)

"Jestli mu ublížíš, tak mi to bude líto. Je chytrej, hodnej, má to v hlavě srovnaný, působí suverénně a má Tě rád a..."
"No jo, mami."
"Ale vážně!"


A to jsem se vždycky bála, že budu poslední samotinká samička. Hehe. 


Dneska jsem v dešti ťapkala do Pannerky na bagetu. Na světlou Italku.Vždycky když si ji objednávám, vybaví se mi dlouhonohá blondýna na Piazza Navona. A stejně mi pak dají jen suchou bagetu s pár atributy proklovávajícími se ven. 


Chelsea má dneska narozeniny. Chudák (K-duch). Už to tady ani nikdo neslaví. Kde jsou ty doby, co jsem jí nosila speciální kosti na ohryz a chlubila se v parku ostatním pejskařům. Eh...


E. Hemingway je nudista (psal nudně). Byla jsem nařčena z toho, že jsem ho jen nepochopila. Ne, vážně, já pár základních myšlenek odkryla, jenže od literatury očekávám něco jiného: bohatost jazyka, překvapivá slo(v)ní spojení a vybroušené detaily. A ne jen "šPičku led.ovce", "umění stro.hosti" a "genialitu v jedno.duch.osti". To mohl rovnou poslat své bezkonkurenční myš.lenky formou tele.gramu a mohli jsme si to odpustit. Ach jo. 


Poslouchám Vivaldianno MMVIII a nestačím se divit. Je to super úžasný! 

Hannibal ante portas!

Stihla jsem spoustu zajímavých věcí. 

Třeba se znovuzamilovat. A opět do toho stejného (nad)člověka. Což je fajn, protože když skončí to prvotní období triumfu, euforie a zmateného rozčarování, zpravidla nastává útlum. Ale já to spustila od začátku, velmi důsledně. 

Jenže když jsem ještě o tom nešťastném konci týdne chytla psavou slinu a vyhrabala "racčí námět", vypadla ze mě povídka, která byla na kurzech p.saní označena za "na mě podezřele sentimentální, poetickou až esoterickou".  Sice mi byla pochválena znatelná vyspělost v literární tvorbě, ale přirovnáním k Richardu Bachovi a Paulu Coelhovi mě nepotěšíte...

Začala jsem se zajímat o axolotly. A potom:

Nejzajímavější kousky v knihovně získávám tak, že chodím regál od regálu a vždycky někam náhodně sáhnu a vypůjčím. Tuhle jsem narazila na Cortázara. Dotáhla jsem to domů a došlo mi, že je to ten legendární magický realista, jenž je mi tak často předhazován coby "autor mého stylu". Nalistovala jsem náhodně povídku a ona se jmenovala ... Axolotl. 

Kuck.

Comenia Script je ošklivý. Písmenka mají navazovat, aby bylo poznat, kde slovo začíná a kde končí. Naopak bych nutila ty malé nevzdělance, spějící k zániku printových médií a veškerým činnostem provozovaných přes internet, obnovovat krasopis ještě historičtější. Něco jako z korespondence minulých století. A místo Mikeše se na základce bude číst Pavel Eisner (Chrám i tvrz), když jsme u toho. 

Věděli jste, že tu neuvěřitelnou pevnost pavučin zajišťuje velké množství neobyčejně krátkých vodíkových vazeb mezi jednotlivými bílkovinnými molekulami? 

EDIT (24/4/2010): Otevřu náhodný aktuální článek na stránce literarky.cz a čtu: "Když v lednu berlínské nakladatelství Ullstein vydalo román Axolotl Roadkill..." Hehe. Mimochodem velmi zajímavé počtení.