El ñu

Po první hodině španělštiny, s naprosto nejlepším lektorem, jsem se kromě několika obyčejných frází (beztak odposlouchaných z filmů a širého okolí) naučila slovíčko, které zaručeně nezapomenu. A rozhodně se mi bude hodit.

Seznamte se.

el ñu - pakůň hřivnatý

Dostalo se mi rovněž poučení, že anglicky je to "gnu".

Dalším převratným zjištěním, lépe řečeno doznáním, byl nový (?) plotico-blogu-čtenář. Věděla jsem, že k tomu jednou nevyhnutelně dojde. A alespoň se sám přesvědčil o mém schizofrenickém stylu života. Nemíchám příliš realitu všedních dnů a virtuální realitu všedních nocí trávených na internetu.

"Ani nechci vědět, s kým tam chodí." doznal se v okruhu přátel. "Vždyť to víš. Bavíme se o tom pořád." prokecla jsem se znovu. Jo, jenže já se ho nechci zbavit. Ne úplně. Prostě to nejde a já se dávno vzdala. Jen se to nesmí přehánět, to je jasný...

Dneska jsem dočetla učebnici.

Zní to šíleně. Ale jde jen o první díl, o tu nejužší, o Obecnou biologii. Stejně si toho nepamatuji moc. I tak je to pokrok.

Chtěla bych toho napsat mnohem víc, ale to bych se asi musela s celým slavným bložínkem lehce přestěhovat. Na což už podruhé mít sílu nebudu. To vím jistě.

Aisthét

Je správně "lososí" nebo "lososový"? 

Pravidla českého pravopisu z roku 1998 prosazují první variantu, kdežto internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR uznává jen tu druhou. Já bych se logicky přikláněla k té kratší, tedy první - srovnejte: losí, želví, nikoli losový, želvový. To už spíše želvovinový (Kde se ona záhadné "ový" sice objevuje, ale aspoň u zvířectva by se to mělo shodovat, ne?). Asi jim zavolám, co je na lososové růžové tak odlišného od losí hnědé a na druhé straně lososích tahů. 

Ma(*)tur(*)ovat budeme už od dubna (začínají 1. dubna, ne náhodou zvolené datum, že...) a protáhne se to nejspíš až do červ.ence. Z češtiny minimálně tři kola, z francouzštiny dvě, snad alespoň ta biologie a latina pro mě bude jen ta klasická, školní, tedy profilová. Do toho přijímačky až na pět škol. Bude legrace!

Přišla jsem na to, že focení klasicky, tedy na kinofilm, se vážně neskutečně prodraží. Materiál za s(t)ov(k)u, vyvolání za stovku, pak každá fotka dalších osm až deset korun. Žůžo. Ale listovat po letech albem je mnohem, mnohem poetičtější a estetičtější zážitek než načítat tisíce digitálních snímků v počítači. Asi u toho ještě chvíli zůstanu, ale občas vynechám oběd. Stejně jsem si o prázdninách naprosto překopala stravovací návyky. Kdo by taky vařil pro jednoho.

Napadlo mě, že bych se mohla stát kritičkou v nakladatelství. Rozhodovat o tom, jaká kniha půjde do tisku a jaká rovnou do koše. Ale s přírodovědeckou fakultou v CVčku mě asi nevezmou. No, jen aby tam nakonec vůbec byla, hehe. A jestli jo, budu pitvat myší varlata. A nosit si práci domů. Na kuchyňskou (pra-)linku (stará čára je pralinka?!).