Herba equiseti
Začínám trpět nejrůznějšími fobiemi. Stačilo málo...
Chtěla jsem se trochu rozepsat o tom, že poslední dobou získávám pocit výjimečnosti až takový, že pociťuji nesmírné potěšení ze seberozboru v papírovém deníčku No. 3. Moje rysy superhrdiny (já jsem tu nejlepší, nejdůležitější, dokážu vše...) se opět probouzí. Je to děs!
Najednou si připadám děsně krutá, svým způsobem až asociální a pokrytecká. Hm, něco na tom bude.
Že by z rezignace? Z nudy? Z přebytku volného času?
Určitě...
Když jsem hledala něco o chorobných fobiích, našla jsem některé dost podivné, o kterých jsem nikdy neslyšela. Třeba taková potamofobie. Chorobný strach z tekoucí vody. Mysofobie. Chorobný strach ze špíny. Hamarkofobie. Chorobný strach z omylů....
Uáá, ještě že jsem, relativně, v pořádku. Musí to být těžké. Hodně těžké...
Včera po sborečku jsem zašla s Markét a Gabčou do Tráfy. Sice jsem celou dobu vyhrožovala, že musím domů, že v osm hodin večer bych tam sedět neměla, ale...
A byl tam docela zajímavý týpek. Postarší, s pivem, tak divně na mě koukal. Znáte to. Něco vykládáte spolustolovníkům a u toho dokážete navazovat oční kontakty s ostatními v místnosti. To umí snad jen ženy.;)
Dokoukal na mě, s jakýmsi udivením, a odporoučel se do druhé místnosti. Když jsem odcházela a loučila se s obsluhou u pokladny, konečně se projevil. Popřál mi krásnou noc (jak originální pán) a ještě se ptal:
"Slečno, Vy sem chodíte? Často?"
"No, docela jo.;)"
"Že jsem Vás tu ještě neviděl, zvláštní..."
"Musíte se koukat víc kolem sebe." a zavřela jsem za sebou. Ještě něco odpověděl, ale čert to vem. (Mefisto, na scénu!)
/Proč byl u pokladny zrovna "dreadař", který zná téměř všechny moje excesy? Ten, kterého jsem jedno pěkné ráno, ještě s pár promile seřvala, že mi ztratil peněženku? No ten jestli rád vypráví...:D
Nějak se konečně seznamuji s legendami pražského kavárenského povalečství. Už se dokonce zdravím i se samotným Dominikem (divte se a gratulujte, i když absolutně nechápete), o kterém zatím vím jen to, že je nedílnou součástí jak Trafiky, tak Prádla, je mu kolem třiceti a všichni dělají, že ví o koho jde.;)
Jdu dneska zkusit jít spát brzy. Kdo mě vzbudí, s tím si to OSOBNĚ vyřídím. (Toto není výhružka (ví hruška), ale nabídka.)
;*
Najednou si připadám děsně krutá, svým způsobem až asociální a pokrytecká. Hm, něco na tom bude.
Že by z rezignace? Z nudy? Z přebytku volného času?
Určitě...
Když jsem hledala něco o chorobných fobiích, našla jsem některé dost podivné, o kterých jsem nikdy neslyšela. Třeba taková potamofobie. Chorobný strach z tekoucí vody. Mysofobie. Chorobný strach ze špíny. Hamarkofobie. Chorobný strach z omylů....
Uáá, ještě že jsem, relativně, v pořádku. Musí to být těžké. Hodně těžké...
Včera po sborečku jsem zašla s Markét a Gabčou do Tráfy. Sice jsem celou dobu vyhrožovala, že musím domů, že v osm hodin večer bych tam sedět neměla, ale...
A byl tam docela zajímavý týpek. Postarší, s pivem, tak divně na mě koukal. Znáte to. Něco vykládáte spolustolovníkům a u toho dokážete navazovat oční kontakty s ostatními v místnosti. To umí snad jen ženy.;)
Dokoukal na mě, s jakýmsi udivením, a odporoučel se do druhé místnosti. Když jsem odcházela a loučila se s obsluhou u pokladny, konečně se projevil. Popřál mi krásnou noc (jak originální pán) a ještě se ptal:
"Slečno, Vy sem chodíte? Často?"
"No, docela jo.;)"
"Že jsem Vás tu ještě neviděl, zvláštní..."
"Musíte se koukat víc kolem sebe." a zavřela jsem za sebou. Ještě něco odpověděl, ale čert to vem. (Mefisto, na scénu!)
/Proč byl u pokladny zrovna "dreadař", který zná téměř všechny moje excesy? Ten, kterého jsem jedno pěkné ráno, ještě s pár promile seřvala, že mi ztratil peněženku? No ten jestli rád vypráví...:D
Nějak se konečně seznamuji s legendami pražského kavárenského povalečství. Už se dokonce zdravím i se samotným Dominikem (divte se a gratulujte, i když absolutně nechápete), o kterém zatím vím jen to, že je nedílnou součástí jak Trafiky, tak Prádla, je mu kolem třiceti a všichni dělají, že ví o koho jde.;)
Jdu dneska zkusit jít spát brzy. Kdo mě vzbudí, s tím si to OSOBNĚ vyřídím. (Toto není výhružka (ví hruška), ale nabídka.)
;*
Štítky: Ephemeris
vystavil Plotice v
20:40
Komentáře: 2:
Jít spát brzy..neexistuje! obávám se, že kdyby se mi to někdy povedlo, určitě se zhroutí celý vesmír nebo se stane něco podobně katastrofálního. samozřejmě je pár výjimek, kdy to jde - například potom, co se předchozí noc nespalo vůbec - ale jinak skončily všechny moje pokusy fiaskem. navíc pes pode mnou tak chrápe (taky Chelsea s přibývajícím věkem čim dál tim víc funí a chrápe a vůbec vydává všelijaký podivný zvuky? ), že usnu až úplným vyčerpáním potom, co mlaskám jak na lesy a házím po ní plyšáky. a to samozřejmě nepočítám kotě, co se rozhodne ve tři ráno honit alobalovou kuličku, nebo se mi projít po obličeji..
a co calvados? narazilas na něj někde? určitě ne, protože jakmile to člověk vysloví, nic se na truc nestane :D
-->Taky pes Chelsea? Dobře!;P
Na calvados jsem si ani nevzpomněla, takže asi neproběhl. Což mě uklidňuje. Nemusí se mi ty kruté souvislosti stávat nepřetržitě.;)
A ano, neexistuje. Zhasla jsem v půl jedenácté. O hodinu a půl dříve než je průměr, ale...Snaha byla,
;)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka