Hannibal ante portas!

Stihla jsem spoustu zajímavých věcí. 

Třeba se znovuzamilovat. A opět do toho stejného (nad)člověka. Což je fajn, protože když skončí to prvotní období triumfu, euforie a zmateného rozčarování, zpravidla nastává útlum. Ale já to spustila od začátku, velmi důsledně. 

Jenže když jsem ještě o tom nešťastném konci týdne chytla psavou slinu a vyhrabala "racčí námět", vypadla ze mě povídka, která byla na kurzech p.saní označena za "na mě podezřele sentimentální, poetickou až esoterickou".  Sice mi byla pochválena znatelná vyspělost v literární tvorbě, ale přirovnáním k Richardu Bachovi a Paulu Coelhovi mě nepotěšíte...

Začala jsem se zajímat o axolotly. A potom:

Nejzajímavější kousky v knihovně získávám tak, že chodím regál od regálu a vždycky někam náhodně sáhnu a vypůjčím. Tuhle jsem narazila na Cortázara. Dotáhla jsem to domů a došlo mi, že je to ten legendární magický realista, jenž je mi tak často předhazován coby "autor mého stylu". Nalistovala jsem náhodně povídku a ona se jmenovala ... Axolotl. 

Kuck.

Comenia Script je ošklivý. Písmenka mají navazovat, aby bylo poznat, kde slovo začíná a kde končí. Naopak bych nutila ty malé nevzdělance, spějící k zániku printových médií a veškerým činnostem provozovaných přes internet, obnovovat krasopis ještě historičtější. Něco jako z korespondence minulých století. A místo Mikeše se na základce bude číst Pavel Eisner (Chrám i tvrz), když jsme u toho. 

Věděli jste, že tu neuvěřitelnou pevnost pavučin zajišťuje velké množství neobyčejně krátkých vodíkových vazeb mezi jednotlivými bílkovinnými molekulami? 

EDIT (24/4/2010): Otevřu náhodný aktuální článek na stránce literarky.cz a čtu: "Když v lednu berlínské nakladatelství Ullstein vydalo román Axolotl Roadkill..." Hehe. Mimochodem velmi zajímavé počtení.