Universum occiduum

My, co víme, tak neplánujeme do budoucna. Proč? Protože přijde apokalypsa/a pokálí psa...

"Hele, nová, ještě výhodnější zdravotní pojistka!" "Kašli na to, tu už nebudeš potřebovat."
"Životnost dvacet let, no tomu říkám výhodná investice!" "Stačí nám tak tříletá..."
"Říkám ti, do padesáti let dojde k definitivnímu zániku tištěných médií..." "...zajímavé, ale za padesát let dojde k zániku všeho..."

V knize psali(...!!!...), že 21. 12. 2012 bude velký třesk 2 a všichni se rozpadneme. Úžasné vyhlídky(rozhledny a místa plná rozhledu).

Když život pojmeme, podle mého, jako počítačovou hru, tak se vlastně vůbec nemusíme bát. Lup, game over, zhodnotíme své dosažené schopnosti (Level 1-novorozeně, Level 10-vysokoškolský student, Level 40-průměrný důchodce, jakého známe z MHD...) a skutky (jedna dokončená vražda-(-20)bodů, jedno a každé další dítě+-50 bodů(dle rasy)...), vybereme si novou postavu, nové prostředí, základní vlastnosti, a jdeme na to znovu.

Věřte nebo ne. Takže žádné šetření, žádné odkládání, žádné omezování. Prostě Carpe diem! (Užívej dne!), Carpe nocem!(Užívej noci!-té zvláště), radujte se z maličkostí (Jůů, napsal SMSku!!) a bez stresu.

/Hm, venku jsem viděla kvést vistarii. Miluju.;) Máme jednu u chalupy(ucha lupy), prý aby se romanticky obtáčela kolem pergoly. Je to vlastně jen takový pahýl, občas vyraší pár nadějných lístečků, ale ty následně slunce sežehne/sucho udusí, a je z toho zase koště. Ale MÁME VISTARII. A snažíme se jí zachraňovat. A za lásku k rostlinám je prý i pět bodů k dobru.

A přemýšleli jste někdy o tom, jak se musí cítit člověk, který se ještě nikdy nedostal za první level? Může si říct Dost a už sem zpátky nelézt? Těžko, mučí se znovu a znovu, dokud nebude mít "čistou karmu", jak by tu asi někdo mohl poznamenat. Tak buďte rádi, že jste to dotáhli až sem. Bůhví, co ještě (ne)stihnete za ty tři zbývající roky...

aneb Cynik mívá i optimisticky pesimistické nálady

Doctor Godot

Až budu velká (ty ještě porosteš?), budu sedět v čekárně u doktora. U doktora Godota.

...pach desinfekce, studený vzduch klimatizace, rádoby příjemné drnčení telefonu, Dobrý den, za kým jdete?, Dobrý den, Na shledanou, rádoby příjemné drnčení telefonu, pach des/infekce, nervozitou poklepávaná noha, poposednutí, klimatizace. Na shledanou. Slečna Novotná!...Ano, pane (nez)Dvořák, za týden...

Skoro jako: "Pokladna číslo tři volná! To jste si ten banán/ananas nemohla zvážit, slečno?! No ale já tu mám frontu, to mi nemůžete takhle chodit s tim..."

Líbí se mi to. Jsem (War)holka z Prahy, zvyklá na stres, na shon, na vyšilující lidi z MHD. Na fronty, na (ú)řady. Potřebuji vidět, že se něco děje. A zbožňuji observaci těch podivných (proto)typů spoluobčanů.

V čekárnách u zubaře je nevšední atmosféra. Všimli jste si?

/Btw, stejně je Comeback, ač se rekrutuje ze sp(l)odiny dekadentní zábavy, hum(o)r veskrze inteligentní. A hotovo.../

Ex ungue leonem

Beránek - (z)boží.

Já, jakožto odpůrkyně křesťanství, slavím Velikonoce pouze jako příchod jara. To se mi zdá mnohem logičtější a poetičtější, než naivní víra v pána, který trpěl na kříži, ale pak se zase vykurýroval, a ve zdraví do(slou)žil (snad jako zahradník, nebo co...).
Raději už s tímhle tématem končím, protože bych tu mohla začít vytahovat vlastní "opravy bible" (v duchu: Lotova žena zkamenělá po zahlédnutí startu vesmírné rakety...) a ještě bych byla ukamenována svými protikřesťanskými myšLenkami.:P No ne?

Přikládám tedy (snad méně) kontroverzní fotodokumentaci z pobytu na Šumavě. Takové přání k Velikonocům. Jedno foto za všechny, ovšem ne pro slabé žalud(k)y, vegetariány ani ochránce zvířat. Doufám, že berete černý humor.;)

Enjoy* Mohlo by se to jmenovat Memento mori (Pamatuj na smrt)...

-->°Y°<--

Máte rádi králíčky? Jaký byl Váš pondělní oběd? Za kolik byste ochutnali králičí jazýček?

>('^')<

Puella egelida

Problém není v gramotnosti aneb Cool holčina

Když pojmeme gramotnost pouze tak široce, jako se s ní nemazlí slo(v)ník cizích slov, tedy budeme mít odbyto schopností číst a psát, k ničemu tak zajímavému se asi nedostaneme. Ale když se podíváme do hloubky, dostaneme se takřka do (s)lepé uličky. Jak jinak si vysvětlit, že spousta mladých lidí, i přes povinnou školní docházku (Ach děkujeme Ti, Marie Terezie!) není schopna porozumět textu nebo sesmolit větu. Nebo snad není problém ani tak ve vyjadřování se, alébrž už v procesu vytváření vlastních tezí. Doufejme, že věkem se vše posune kupředu…

Možná je to skutečně jen dílo teenagerovského trendu. Měla jsem příležitost se s jednou takovou „cool holčinou“ konfrontovat.

Zveřejňování vlastních textů na internetu s sebou vždy přináší určitá rizika. Od teď jděte k čertu s autorskými zákony. Stačí mi, když mě nebudou mladé slečny otravovat na osobním mailu. Bez jakéhokoli důvodu, zdůrazňuji. Od toho jsou komentáře pod článkem, tedy hezky na očích všem.

Zmíněná dívka, ta, jenž se dá dvěma slovy obsáhnout již přezDívkou, dokazuje všechny mé domněnky o úpadku jinak vzdělané mladé generace. Budiž důkazem hned to, čím celou naši diskusi uvedla.

„Ahojííík!xD“

S pohrdáním přehlédnu první řádek a utěšuji se nadějí, že mám tu čest s inteligentní recesistkou. Za celých deset minut jsem se však nedozvěděla prakticky nic. Nejdříve se snažila propagovat svůj „bložínek“, potom jí nebylo hloupé ptát se na počet mých partnerů a závěrem se celý rozhovor nešťastně zvrhl v nepochopitelnou a nepublikovatelnou zásobu sprostých slov. Až jsem se otřásla, kde k tomu všemu třináctiletá slečna přišla. Rozloučily jsme se ve zlém.

Je hezké a důležité umět psát. Ale psát přece neznamená jen skládat slova za sebou.

A ještě něco Vám řeknu. Její blog je plný reakcí jejích kamarádek. Nerozeznatelných. Copak je to (hu)mor?

Monstrum vernum

Další potvůrka do sbírky!;) Asi nikam nepůjde, zůstane u mě.
100% handmade, by Plotice|2009

Ridicule delectare

Základoškolská zábava provozující se převážně první dubnový den je sktečně trapná. Naštěstí v období středoškolského věku stagnuje. Ale o to více se pak rozmáhá mezi staršími ročníky, kteří si myslí, jak jsou "děsně cool"...

Jako malou mě prvního apríla děsily výhružky/ví hrušky/ jako: dneSKA nedávají tvůj oblíbený seriál (vybavuji si teď jen Pokémony:P), dnes nedostaneš oběd, tatínek už nepřijde, pes sežral igelitový sáček (to už byly ty zákeřnější). S přibývajícím věkem i mně docházelo, že je to skvělá příležitost k velké legraci a chodila jsem jednou do roka domů s tím, že mám "pětku z matematiky". Ach můj bože...
S úlevou zjišťuji, že i přes celý (tý)den strávený se svými vrstevníky jsem NEbyla hloupě vyvedena žertem. Zato v autobuse mě nepřímo pobavil doStatečně...

Dva mladíci, vysokoškoláci (posunula se mi hranice věkového rozmezí, stáří beru někde od čtyřicítky;)) nade mnou postávali, a povídali si. Jak člověk nemá s kým rozmlouvat, automaticky poslouchá cizí rozhovory. (a to si v MHD pravidelně zpytuji vlastní nitro, přehrávám si diskuse uplynulého večera/večerů, případně vše dokresluji sondou do paměti SMSek v mobilu) Musela jsem se smát, když jeden z nich, takový lehce uťápnutý, bezcharakterně oblečený a výrazem naprosto neutrální, vytáhl svou historku ze základky.

Někdy ve třetí třídě mu kamarád v půl osmé řekl, že odpadá vyučování. A vystrašený školáček se svačinou od maminky v (t)aktovce na zádech utíkal za tatínkem do práce. Který ho ve finále s brekem podvedeného poslal zpátky do školy. Ano, naprosto zbytečná storka, ale kdybyste ho viděli, jak to vyprávěl! Myslím, že bych mu uvěřila, i kdyby svůj příběh časově zařadil třeba jen o rok zpátky.;) K lehce pošmournému dni a naprostému vyčerpání z pěti hodin v Trafice a v Nebi a z následujících tří hodin na (s)borečku se trocha úsměvu skvěle hodila;) /SMSka taky přišla, tak snad bude zase dobře:P.../

Jinak, asi zítra zůstanu doma. Znáte to. Hlava, krk, Národní obrození, literární seminář je stejně spojený s druhou půlkou, takže tam bude bordel a tak...zbytečný. Šetřím síly na pátek. Přesněji, v pátek zas budu šetřit síly na víkend. Ach ouvej.

A stejně mi to poťouchlé, do ticha znějící Áaaapríííl! trochu chybělo.;)

Co Vám? Zpražili jste dotyčného vtipálka pohledem uf-to-jsem-si-oddychl, pohledem já-si-to-stejně-celou-dobu-myslel, nebo snad ach-jak-můžeš-být-tak-trapný?! Nebo jste za jokera byli snad Vy sami?!
Pochlubte se! Přiznejte se! Postěžujte si!