Mmmmm...

Změna, změna, změna...

Hehe, je to tu.;) Dochází mi, že jestli budu ještě nějaký ten půlrok dva žít jako teď, nebude to úplně dobře. Pomalu se snažím dostat ze spárů Facebooku.
Jako jedinou možnost vidím násilné smazání profilu. Jinak mi nic nezabrání u toho pořád sedět. Zredukovala jsem počet přátel na 123. Pokud mi to nebude hodně líto, ještě to klesne, a až mě nebude bavit ani ta hrstka VyVolených, půjde to do háje všechno. Snad.;)

Hodlám vyměnit počítač za knihy a parky, kavárny a koncerty. Jak teplota venku neklesne pod deset stupňů ani přes noc, už mě v tý sektě neuvidíte.

A co VY? Vy tu budete sedět pořád?!

In arte voluptas

Opravdu důležité je střídat polohy...

Plotice na vědomost dává, že jí počítač bere nejen čas (to tady všichni víme, průměrně denně sed(í)m hodin u počítače, což je opravdu vražedná (na)dávka), ale bere i zdraví. Konkrétně části těla. Dnes mám tedy na mysli ruku, která je pro mě obzvlášť důležitá...

Příčina je tedy známa, závislost na Facebooku, na blogování, na CONVERSEaci přes ICQ.
A důsledky jsou katastrofální. Už jsem to měla někdy před třemi lety. Po chvíli používání počítačové myši jsem začala cítit zvláštní bolest v pravé ruce. Promasírování a procvičení zpočátku bolesti zahnalo, ale pak se to vracelo častěji a silněji. Omezila jsem tedy přístup na net, a pak už to zas bylo ok.
Jenže v posledních měsících to přeháním výrazně. Ráno půl hodiny, večer klidně šest hodin. Až se sama sebe ptám, co tu vlastně takovou dobu dělám?!
S tímhle kolotočem klikání a nervózního svírání myši pochopitelně přišla i stále číhající křeč. Když normálně uvolním ruku, "spadne" mi do polohy jako je zvyklá ležet na myši. To je děs! K tomu mě pořád bolí palec, zápěstí.

Asi mám RSI (Repetitive strain injury). Pořád je mi vytýkáno, že jsem hypochondr, ale tohle jsem si vážně nevymyslela...

Nejsem nemyslící ovce, abych si nedokázala pomoci sama. Vím, že by pomohlo zkrátit dobu a četnost používání krysy, občas ji hodit do levé ruky nebo měnit pár velikostí a modelů.

A co by se stalo, kdybych o ruku přišla? Nevím jak vy, ale já bych se bez ruky neobešla, hlavně tedy bez té pravé. Protože ta nepravá je prostě jen nepovedený prototyp té dokonalé, multifunkční a spolehlivé verze. Pravé ruce svěřuji všechno. A tím skutečně myslím úplně všechno. I to, co je moje nejcennější, nej(ta)jemnější a nosím to všude s sebou. Předpokládám, že si rozumíme...

Zablokovat si přístup na počítač. Ale s mojí vůlí? A s účtem na Facu?

Úloha nemá řešení. Q.E.D. (quod erat demonstrandum = což bylo dokázati - C.B.D.)

Facebook - krutá pravda

Vlna registrací na Facebook, která se konečně přehání i přes Českou republiku, si žádá podrobnější pohled na věc.
Předně zmíním, že jsem i já podlehla tlaku masy, a už nějaký ten pátek "fejsuju". Zatím celkem spokojeně, ale cítím počátek jistého stereotypu a uvědomuji si rozmáhající se závislost.
Popořadě...

O co jde?

Facebook je, jak nás poučuje Wikipedie, rozsáhlý sociální webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě.
Na celý projekt přišel Marek Zuckerberger, bývalý student Harvardské univerzity. Původně vše fungovalo jen pro jeho spolužáky, ale popularita rozšířila celý server neuvěřitelnou rychlostí, a stal se z něj takřka celosvětový pojem.

Dá se k něčemu připodobnit?

S trochou fantazie k Seznamovským Spolužákům.cz, snad i k Libimseti.cz nebo Lidem.cz. Ale k tomuto srovnání se snižuji jen nerada, Facebook je mnohem propracovanější a v mnoha ohledech zajímavější.

Proč Facebook?

Především pro jeho kvality. "Kdo není na Facu, jako by nežil." Toto mínění možná brzy získá více a více lidí po celém světě. Na Facebook sdílíte fotografie přátel, projednáváte schůzky, udržujete kontakty nyní ještě snadněji než přes maily. K dalším plusům přidávám lehký design, který napomáhá orientaci (Při tolika různých možnostech využití jinak téměř nezvladatelnou.).

Proč raději odolat?

Samozřejmě má i své stinné stránky. Pomalejšímu připojení může dělat problémy, to je každému asi jasné.
Pak je tu ošemetnost odkrývání svých osobních informací. Třeba takové fotografie z bujarých nočních večírků Vám určitě v budoucnu nepomůžou při hledání zaměstnání. Zpravidla je tomu přesně naopak...
Další zápory nevídím, snad jen možný pocit méněcennosti pokud neunesete fakt, že máte o sto přátel méně než lidé okolo Vás. Na Váš profil se totiž dostanou pouze Vámi povolené oči. Tak získáváte určitý okruh známostí, které se vzájemně zajímavě propojují. Vždyť všichni na celém světě se údajně znají jen přes šest osob!
A pozor na strávený čas online. Jen tak se od netu už nehnete. Co když někdo napsal něco zajímavého, okomentoval Vaši fotku nebo dokonce přidal nějakou svoji?! Přeháním, ale tento pocit určitě zažijete také.;)

Stejně tak nemohu zamlčet skoro nevyhnutelný pocit jakéhosi stereotypu. Ano, děje se tam vždy něco nového, čím více máte přátel, tím spíše nestíháte sledovat novinky, ALE...Brzy Vás Face přestane udivovat, překvapovat novými možnostmi a pocit zbytečnosti začne převládat. Ovšem, nepředbíhejme. Vyzkoušejte sami, za to nic nedáte, a uvidíte.;)

Tedy...

doporučuji na Facebook zajít a přemluvit k tomu i pár kamarádů. Třeba naleznete své dávné známosti ze základní školy, ze zájezdů, táborů či večírků.

Že stále nejste registrovaní?
A ví o Vás vůbec ještě někdo?!;)