Mmmmm...

Změna, změna, změna...

Hehe, je to tu.;) Dochází mi, že jestli budu ještě nějaký ten půlrok dva žít jako teď, nebude to úplně dobře. Pomalu se snažím dostat ze spárů Facebooku.
Jako jedinou možnost vidím násilné smazání profilu. Jinak mi nic nezabrání u toho pořád sedět. Zredukovala jsem počet přátel na 123. Pokud mi to nebude hodně líto, ještě to klesne, a až mě nebude bavit ani ta hrstka VyVolených, půjde to do háje všechno. Snad.;)

Hodlám vyměnit počítač za knihy a parky, kavárny a koncerty. Jak teplota venku neklesne pod deset stupňů ani přes noc, už mě v tý sektě neuvidíte.

A co VY? Vy tu budete sedět pořád?!

Nihil novi sub sole

Vstanu, rozkoukám se. Zkontroluji mobil (i když jsem se ho stále nenaučila na noc vypínat...), rozhrnu závěsy, aby mě celá ulice mohla vidět nahou.

Hm, stejně ti perspektivní mladí pánové v obleku, s několikadenním "so sexy" strništěm vstávají buď o hodně dříve (to jsou ti, kteří se teprve musí na vysoké posty propracovat), nebo o hodně později (kteří už jen utrácejí přes internet, občas se projedou v autě za několik mega, šukají se "společnicemi" a o nějaké mladé slečny za ušpiněným oknem vážně nejeví zájem...).
Povzdechnu si a...zase si lehnu.

Za chvíli to zkusím znovu.

Sluníčko mě vytáhne z postele, už definitivně. Úplně to volá po vyběhnutí ven. Do Trafiky, ano, buďme přesní. Jenže když už se člověk konečně nasnídá, přičemž se zadusí bublaninou (je tu někdo, kdo "tohle" taky peče? všichni vždycky říkají "buchta" nebo "koláč", ale odjakživa je to bublanina, asi že bublá a nechápu lidi, co to neznaj'...), pak se jakýmsi (způ)sobem dostane do koupelny, přičemž dvakrát upadne - jednou se nevešel do dveří, podruhé se lekl zrcadla - a bouchne se o koho-utek.
Hm, oblíknu se a vyrazím. Doma na oběd(ť)? Zbytečný...

Shit, to slunce je kde?!
Podvazky letí do kouta, nemá to cenu. Lup, komp, Face, blog, DA...a už to jede. Neeeeeeeeeeeee!

Musela jsem si domluvit asi pět srazů na odpoledne, aby mě to donutilo vypadnout.
A to se vyplatí.

To bude skutečně hezky až v květnu?

Felis nigripes

Další přírůstek. Trochu zubožená kočička. ;)

Zrovna pracuji na pseudonetopýrovi, abych měla důvod nesedět u počítače. Docela záslužná terapie.;)

Ad usum proprium

Takový to bílý, tekutý...Mlíko přece!

Není nad slunečný den. Především když je volno a člověk nemusí nic.;)

Donutila jsem mamá, aby se pohrabala ve skříni. Ona mi totiž před zimou teatrálně sebrala a schovala Conversky, abych je jako nemohla tajně nosit nebo co.:D
Byla jsem s Davídkem kopírovat všechny jeho zápisky z chemie od září. Hm, nevím, proč je vlastně nemám. Asi jsem ještě nezaregistrovala, že chemii máme na rozvrhu. Většinou jím nebo si čtu. Nebo oboje. A nechybí mi to moc...

Oba jsme čekali, že se pak hned vymluvíme a rozloučíme se, ale nějak z toho vyplynulo, že půjdem do kina. Když jsme šli koupit lístky do Světozoru, prohrabala jsem se tam těmi filmovými plakáty. Jako bych o tom dneska už jednou nemluvila.;) Plakát Audrey Hepburn. Ach.;)
Jdu okouknout kolik stojí rámy v IKEA a vypočítám si, jestli se mi to vůbec vyplatí.:D Ale počítám, že víc jak tři tisíce, za které mají v rámařství úplně tu stejnou fotku už připravenou k pověšení, to nebude ani náhodou.:P

Hehe, synchronicita mi pěkně podstrojuje.;)

Takže doufám, že během týdne někde na ulici potkám postaršího pána s knírkem, ve světlém saku, černé kravatě. Ten se ke mně potají nakloní a pošeptá mi něco o tom, že má skutečně lákavou nabídku. A za pár minut budeme sedět v kavárně. A pak, večer, v tmavém průchodu, za diskrétního osvětlení pouliční lampy, mi podstrčí pečlivě zabalený obraz. Podmínka obchodu? Malá večeře u mě v bytě. Pod pověšenou fotografií. Pod fotografií Marilyn Monroe v nejlepších letech...Možná originál. A možná ne. Ale muž zmizel. I s jeho starými cibulačkami. Co tak nahlas tikaly celý večer...

Exemplum docet

Začíná se ozývat superego a snaží se mě přimět k tomu, abych spadla do propasti...

Ač se člověk snaží vzdorovat jakkoli, stejně nakonec zjistí, že už je to mu to nějak jedno. Něco se nevede tak, jak si představuje a on začíná přemýšlet, co by mohl změnit. Konečně si dopřát něco, co si odjakživa odpírá a trochu tím vyjet ze starých kolejí. A aby nebyl tak úplně hozen do neznáma, hledá si na tom svá pozitiva. Trochu si to přece jen omezí, aby mu ta nová svoboda nebyla tak vzdálená. A pak skočí.

Nejdřív chvíli balancuje na hraně, ale každému o svém úmyslu pomalu vypráví na potkání. A když okolí začne do samotné akce tlačit a přemlouvat, zase se trochu stáhne. On samotný proces přemlouvání okolím je velice působivý a už tak zaslepeného riskanta ještě více utvrzuje v tom, že TO udělat CHCE.
A přece pak necouvne?

Asi necouvne.
Podmínky už stanovené mám.
Ale kurva tohle ne. Přece.
Neudělám jim všem radost, ne?:D
Hm...
Pozérka. Pitomá pozérka. Nesnáším pubertu.

BTW, Warhol byl supr, ale ten průvodce, který patřil k nějaké skupině a já ho tajně odposlouchávala zadarmo, nemusel pořád říkat: "Warhoul". Znělo to fakt příšerně...

Audere est facere

Pop artovou Audrey Hepburn nebo černobílou Marilyn Monroe?

Nejlépe obě, všude okolo neonové barvy (fialová, oranžová, modrá...) a někam doprostřed místnosti velký barevný křišťálový lustr. Průchozí šatník, dvě koupelny...

Neteř Sophinka;) V téhle úpravě možná půjde na zeď...:P

Dneska jsem se málem podřezala při loupání brambor.

Tenhle týden mám prázdniny, což je sice fajn, ale (s)permanentně nevím, na čem jsem. Původně to vypadalo, že budu celý týden pryč. Pak že se pojede ve středu, a teď mi mamá oznámila, že vlastně i ve středu mám volno a můžu si večer dělat co chci (...). Nechápu tenhle systém.
Tudíž, v úterý hodlám navštívit pana Warhola a pak se uvidí. A potřebuji od někoho sehnat zápisky (za pysky) na chemii a děják. Uááaa!:/


Jinak, nechápu co se mi minulý týden dělo, ale nezvládla jsem nový Reflex. Tak jsem se pro něj vydala dneska, no maminka se dosti divila...Puritánka!:D Prý se nad tím hlavním tématem pozastavil už táta včera. Bože... To mě asi hodně neznají...

Jdu otevřít čokoládu, před obědem,

:P

Duobus certantibus tertius gaudet

=když se dva perou, třetí se směje

Jsem člověk toužící po svobodě. Já se prostě nechci podřizovat ostatním tím způsobem, že si nechám kontrolovat každý krok. Mám taky trochu sebeúcty a hrdosti. Takže provádím přísnou selekci přátel na Facebooku.

Nemám ráda provokaci a chci mít konečně pokoj. Začalo mi to totiž tak nějak vadit. A mně když něco vadí...:D

Jinak, asi založím skupinu na FB pro ty, kteří mají fenku. Stává se mi to dost často a ještě s mým stihomamem mě to docela štve.:D Totiž, my co víme, tak je nám jasné, že fenka při čůrání nohu nezvedá. Proto se laikovi může zdát, že když dělá loužičku, dělá spíš taky něco jiného (upgrade:P) a jsem to já, ten špatný, který po svém "zapáchajícím, v noci poštěkávajícím, chlupatícím stvoření" neuklízí na chodníku...a nevysvětlíš nic...
Já vím, je to asi jedno, ale mě to prostě nebaví, když jsem za toho špatnýho a přitom občas i dvakrát denně podstupuji tu hroznou akci se zadrženým dechem, přivřenýma očima a pečlivě zkontrolovaným (pra)sáčkem na exkrementy, aby se nestalo neštěstí...Uááá!

Všímáte si, že ačkoli venku pořád sněží, zase to pak taje? V nechutnou břečku? Není lepší, aby sníh jednoho krásného dne jednoduše nenapadl?!! Jestli se ráno opět probudím pod bílou peřinou, tak budu nepříjemná, okamžitě usnu zimním spánkem a probudím se, až bude po všem...Třeba za tři měsíce.

In arte voluptas

Opravdu důležité je střídat polohy...

Plotice na vědomost dává, že jí počítač bere nejen čas (to tady všichni víme, průměrně denně sed(í)m hodin u počítače, což je opravdu vražedná (na)dávka), ale bere i zdraví. Konkrétně části těla. Dnes mám tedy na mysli ruku, která je pro mě obzvlášť důležitá...

Příčina je tedy známa, závislost na Facebooku, na blogování, na CONVERSEaci přes ICQ.
A důsledky jsou katastrofální. Už jsem to měla někdy před třemi lety. Po chvíli používání počítačové myši jsem začala cítit zvláštní bolest v pravé ruce. Promasírování a procvičení zpočátku bolesti zahnalo, ale pak se to vracelo častěji a silněji. Omezila jsem tedy přístup na net, a pak už to zas bylo ok.
Jenže v posledních měsících to přeháním výrazně. Ráno půl hodiny, večer klidně šest hodin. Až se sama sebe ptám, co tu vlastně takovou dobu dělám?!
S tímhle kolotočem klikání a nervózního svírání myši pochopitelně přišla i stále číhající křeč. Když normálně uvolním ruku, "spadne" mi do polohy jako je zvyklá ležet na myši. To je děs! K tomu mě pořád bolí palec, zápěstí.

Asi mám RSI (Repetitive strain injury). Pořád je mi vytýkáno, že jsem hypochondr, ale tohle jsem si vážně nevymyslela...

Nejsem nemyslící ovce, abych si nedokázala pomoci sama. Vím, že by pomohlo zkrátit dobu a četnost používání krysy, občas ji hodit do levé ruky nebo měnit pár velikostí a modelů.

A co by se stalo, kdybych o ruku přišla? Nevím jak vy, ale já bych se bez ruky neobešla, hlavně tedy bez té pravé. Protože ta nepravá je prostě jen nepovedený prototyp té dokonalé, multifunkční a spolehlivé verze. Pravé ruce svěřuji všechno. A tím skutečně myslím úplně všechno. I to, co je moje nejcennější, nej(ta)jemnější a nosím to všude s sebou. Předpokládám, že si rozumíme...

Zablokovat si přístup na počítač. Ale s mojí vůlí? A s účtem na Facu?

Úloha nemá řešení. Q.E.D. (quod erat demonstrandum = což bylo dokázati - C.B.D.)

Status moriendi

"Já se neslyšim." "Já taky ne." "Hrozně se to bije." "Mně se rozpadaj bicí, nemáte někdo šroubovák?" "Kurva, praskla mi struna..." "...Kdo jde na cígo?..." "Nehraj si na závislačku a nekaž morálku..." "MŮŽEŠ ASPOŇ NA PĚT MINUT PŘESTAT BLBNOUT?!" "...Teďs to řekla jak moje máma..." "Hm, já vim:/"

Hm, zkouška s kapelou. Tentokrát jsme byli na návštěvě v Lysolajích u Prasopsů, nebo jak se jmenují.:D Bylo to fajn, moc fajn. Ale nemuseli mi dávat do ruky tu vodku. A čokoládu. A pomeranče.:D

Po cestě zpátky jsem to fikaně vzala přes Újezd, takže jsem měla cuky před Trafikou, ale OVLÁDLA jsem se! Přece jen, byla jsem tam včera, ne?;)

Strávila jsem na zkoušce přes pět hodin, odpracovala jsem si tak zatahovanou páteční hodinu flétny na ZUŠce. Bolí mě pusa, bolí mě ruce, bolí mě uši. Hehe, ale je mi hezky,

;*

Baeta solitudo

Sama samička. Kde jinde než v Trafice...

Miluji sobotu. Člověk má za sebou náročný týden a chce vypnout, jen si odpočinout. Ptát se, čím se ráda odreaguji je nesmyslné. Záleží na počasí, náladě, konstelaci hvězd, fázi měsíce...

A zrovna dneska jsem rozhodně neměla chuť zůstávat doma, s rodiči, psem a povinnými vycházkami s ním spojenými. Nezbývalo než utéct.

Nejlepší zašívárna, hned po kavárnách, je knihovna. Zní to děsně intelektuálně, ale taky tak nějak zvláštně zvídavě. Já tedy v knihovně vždycky strávím alespoň půl hodiny. Stačí mi stát před jedním regálem a koukat po knihách, které mě zaujmou na první pohled.

Máte nějaký systém, jak vybírat knížky?

Někdo jde jen po doporučených, pobíhá po knihovně se seznamem v ruce, ptá se knihovníků a nekouká nalevo ani napravo, někdo jen hlídá pár oblíbených autorů a neexperimentuje. Já vsázím na moji milovanou synchronicitu a se zavřenýma očima šmátrám po okousaných a politých hřbetech v policích. Když narazím na něco známého, souvisejícího nebo na první pohled lákavého, tahnu se s tím domů. Ach, moje záda.:P

Jelikož mě teď všude pronásleduje Snídaně u Tiffanyho (Truman Capote), šla jsem po něm. Dalo se očekávat, že mě zradí a uteče, ale ulovila jsem něco jiného. Podle anotace příjemná ,nenáročná oddechovka - Letní plavba.

Ještě jsem zaběhla do Luxoru, pro Synchronicitu. Hm, musela jsem se dvakrát ptát prodavačů. Už jsem jednou líčila, jak měla paní problém s pravopisem a hledáním písmenek na klávesnici. Tentokrát to bylo trochu lepší, akorát ten druhý pán si nebyl jistý a raději se optal, jestli je tam ypsilon. Klasika.:D
Bože, strávit odpoledne v oddělení esoteriky, to je fakt něco. To to nemůžou hodit někam do sociálních věd? Ach...Až jsem ze zoufalosti málem sáhla po snáři.;) Neví tady někdo, podle čeho se vyznat v knihkupectví? Zkouším to podle názvu, podle autora, podle tématu. A stejně si nakonec řeknu o radu...

Co s načatým dnem? Bylo by zvláštní, kdybych neskončila tam, kde jsem se obávala, že skončím. Trafika. Horká višňová. U lampy v křesílkách. Knížka, pohodka. Tak to mám ráda,

;)

Btw, 2GB mi na iPodu už vážně nestačí. Moje závislost na hudbě totiž nečekaně roste, a dřívější luxus mě teď začíná omezovat. A já se přece nikdy omezovat nenechávám.:) Koukám po tom 16GB, fialovým nebo zeleným,

:*

Alma parens

Simulantka volnosti z nevolnosti

Jak vybruslit z vlastního selhání? Jak se vymanit ze spárů poťouchlého telefonu, který čas od času ráno nezazvoní? Jak vrátit výsměch do xichtu polednímu slunci, které se na mě zpoza žaluzií kouká, ukájí své voyerské choutky a přemýšlí, čím mě dnes ještě vypéct?

Ukonejšit se tím, že mi stejně není nejlépe, potřebuji "studijní a čtecí volno", převalit se na druhý bok a spát dál.

Nakonec se mi "zatahování" vyplatilo. Téměř jsem dočetla Garpa, trochu se něco naučila na páteční test z latiny a dopsala si deník. Eh, to poslední jsem dělat neměla, ale stalo se. Nenadělám nic.:D

Také když zůstanete doma a vykašlete se projednou na svoje povinnosti studenta, tak se Vám druhý den nechce zpátky ještě více? Místo abyste si odpočinuli a nabrali síly, dohnali resty, tak zlenivíte a luxus domácí stravy a klidu domácího prostředí se Vám zalíbí?

Jen tak potichu přemýšlím, co by se stalo, kdybych uzavřela se svým budíkem tichou dohodu a zítra ho opět nechala spát déle...

Ale dost, hříšné myšlenky! Na zahálení mám času dost.

Jdu si přečíst úryvek Kerouaca pro oživení paměti, abych se zítra s mým oblíbeným profesorem na literární seminář (ano, zas tenhle:D) měla o čem dohadovat. Podle našeho posledního pětiminutového rozhovoru na něj máme stejný názor,

;D

Btw, proč má člověk uvědomovací dobu, tzv. reflexní oblouk, tak dlouhý? A asi mi došlo, že čas pro setkání, rozhovory a reflexe nadejde tehdy, až po nich nebudeme toužit. Zvláštní, ale má to smysl (a pokud má něco smysl, říkejme tomu smyslné).

*Vaše zhýčkaná Plotice, co Vám to dneska v noci udělá (Xindl...)

Spectatrix formosa

Pozorovat a rozebírat cizí lidi se nevyplácí.

Když pominu vstávání na desátou, dnešní den byl dosti neobvyklý. Můžu Vám říci třeba to, že pražské metro dnes zažilo největší záchvat smíchu osaměle cestující mladé dámy za celou svoji historii. A stačilo mi k tomu málo...

Metrem nejezdím ráda. Jediným kladem vidím to, že mohu beztrestně okoukávat cizí lidi, zejména mladé, zdravé, perspektivní muže. A přisuzovat jim smyšlené osudy. Na oplátku si mohu být jista, že budu také propichována zkoumavýma očima. Lidé cestující v metru se dají rozdělovat na mnoho skupin a podskupin, ale takový pro mě nejdůležitější typ jsou lidé, kteří se mi do očí dívat nedokážou a na druhé straně ti, kteří docela statečně bojují.;)
Bohužel dnešní frajer s úžasnými černými kalhoty, Converskami a knížkou Má léta s Andy Warholem (Bože, nefrustruj mě;)) mi neopětoval žádný z mých necudných pohledů. Ale to není to podstatné, k čemu jsem se chtěla dostat.:D

Jde o jednoho staršího pána, který mě rozesmál až k slzám.

Obvykle si stoupám ke dveřím na protější straně výstupu. Je tam prostor, který mohu okupovat sama pro sebe, nikdo mi tam neleze a nepřekáží, mohu se pozorovat v odrazu a mám přehled o všem. No ovšem, o všem. Takže mi neunikl ten jistý pán s knihou, sedící hned na kraji sedačky. Na tom by ještě nebylo nic tak strašného, ale on měl v ruce takový malý odstřižek papíru, patrně velice originální a vkusnou záložku;), a s tou ten kmet stále kmital po stránkách. Kdyby to dělal chvilku. Ale on tak vydržel číst celých deset minut! Nejdříve jsem se ovládala a čekala, že ho to přejde, a já ho periferním viděním nebudu stále kontrolovat, jak neskutečně přesně rytmicky šolichá písmenka papírkem. Uááá!
Za chvíli jsem měla úsměv od ucha k uchu a nedokázala jsem se nesmát poměrně znatelně.

Já vím, blbost, ale asi mi už ke štěstí vážně stačí málo a důvody k bouřlivému smíchu hledám i tam, kde nejsou. Ale o tom ten život přeci je!

Btw, byla jsem v kavárně odposlouchávat cizí rozhovory (Pozor! S Ploticí je asi něco špatně, dala si tam totiž kafe, které obvykle tak kategoricky odmítá!!), a využila jsem jednu paní k osobnímu, utajenému, psychologickému, behavioristickému rozboru. O tom zase třeba příště,

;)

Nullo modo

Odumírá mí pravá ruka. Asi to není ta pravá ruka pro mě, závisláka na blogování a na Facebooku.

Je to tak, přemýšlím, že bych omezila svůj přístup do světa internetu. Už jsem to tak jednou řešila, někdy před třemi lety, tuším. Vynechat třeba středu a pátek u počítače. Dost by to mému zdravotnímu stavu ulehčilo. Nejen fyzicky, ale také psychicky, znáte to.;)

Jako přijít o ruku kvůli klikání na odkazy a přidávání se do bezvýznamných skupin na FB (jako jsou skupiny Dloubání prstem do vosku, Nesnášíme polystyren nebo David Rath by měl mít knírek na všech fotkách...) Fakt už to hraničí s šílenstvím, kvůli tomuhle obětovat celý víkend, celý týden, měsíc, rok, desetiletí, století, ... Doufám, že se vyplní proroctví mého kamaráda, a za rok dva nadšení a závislost opadne.

K mé manuální vyčerpanosti dnes přispěl i valentinský úklid. Někdo si užívá ten vánoční, někdo jarní. Jde jen o název. A já uklízím hlavně v únoru, protože co taky sama mám doma dělat.:P Vyhazuji letáky, které mě zaujaly buď barvami, obrázky, tématem, nebo jen nebyly přivázané a byly zadarmo. Jsem Čech, no.:D Také do koše letěla část předvánoční korespondence, jelikož je teď naprosto nesmyslné a nemyslitelné ji dále schovávat. O nepodařených písemkách, které byly ještě před skokem do popelnice s potěšením roztrhány, nemluvě.;)

Také během uklízení potřebujete poslouchat hudbu? Já si to tak nějak zafixovala dohromady, a už by mě ani nenapadlo luxovat nebo urovnávat, skládat a přeorganizovávat bez Xindla. Dneska jsem ho protočila nejmíň osmkrát. Dělá se mnou všechno. Tedy, skoro všechno...(ech, ty mé dvojsmysly...)

Carpe diem

Tak přecejen ze mě vypadne článek. Část je o mém rozpoložení, část o synchronicitě.

V jedné z posledních glos jsem vyjádřila svou obavu z napsání skutenčně aktuálního článku. Ale vlastně nevím, jak jinak to ventilovat. Samozřejmě vše ještě bude číst můj deník, to až se vzmůžu a zase ho otevřu, ale takhle vidím možnost, jak někoho zpravit o tom, jak mi je.

--------Sebereflexe pro vyvolené. Ti, kteří moje naznačující výlevy nechtějí, přeskočte to.;)----

Tedy, úplně narovinu.
Jsem ráda za to, jak se to hnulo. Konečně. Fakt že jo.
A divím se sama sobě, jakým způsobem vše beru.

Eh, stejně to sem nikdy nenapíšu úplně otevřeně.

Nicméně jsem za tohle rozhodnutí neskutečně šťastná. A tak nějak mi dochází, že je to takhle vážně nejlepší. Zvláštní. Tohle bych do sebe ještě tak před týdnem neřekla. Prozření je skvělé!;)

----Konec sebereflexe k danému tématu.----

Stala se mi zvláštní věc.
Asi před třemi dny jsem hledala na blogspotu, kdo má v oblíbených v profilu Xindla. Našla se jen hrstka, takže vybrat nejzajímavějšího byla hračka. Zaujal mě věkem, zájmy i stylem psaní. Lup, pak jsem objevila, že byl v Dobré trafice. No to je náhoda! A dneska zveřejnil článek, který veškeré mé touhy po seznámení s ním ještě umocnil...
V pátek byl v El Woodu. S kamarádem a kamarádkou. Když mi jedna holka vyprávěla, jaké to tam bylo, nemohla jsem se nezmínit o nalezeném bloggerovi, který tam šel také.

"Nejmenuje se náhodou Láďa? Hahaha?" (z legrace hádala kamarádka)
"Ne, Ondra. Koukej, fotka:..." (podělila jsem se o úlovek)
"...To snad ne!! To je Láďův kamarád, Ondra!"
"Eh...?" (Zhroutil se mi svět.:D)

Nakonec jsme identifikovaly i tu jeho kamarádku, kterou náhodou potkal a ona náhodou šla do El Woodu, tak ji doprovodili. No a ta kamarádka je jedna z mých nejlepších vykecávatelek, ta, která v pátek místo latiny četla moje výlevy a odepisovala mi, moje jedinečná Káťa.

Neuvěřitelné...

Jen tak přemýšlím, jak by se vyvíjel večer, kdybych nakonec nezměnila své plány a do El Woodu zašla. Za jak dlouho a jestli vůbec bychom došli k tomu, že jsem mu komentovala blog?
Praha je malá. A internet taky,

:D

Nesolagus netscheri

"Ach, ta středoškolská kreativita.";)

Hehe, tak jsem se konečně dala do tvoření.
Zjistila jsem totiž, že mi tyhle blbosti hrozně pomáhají. Jednak se u nich uklidním, zabavím, nesedím u počítače, jednak mám pocit, že něco skutečně dělám (existuje hmatatelný výsledek, to se u prohlížení internetu říci nedá:D). A konečně, má to i svoje hodnoty pro ostatní. Kámoška se může utlouct po svojí potvůrce.

První příšera - pseudokrálík. Vzádu má spínací špendlík, nosím ho na tričku...

:D

Nondum omnium dierum sol occidit

Hm, začínám sem dávat latinské výroky. Tomu jsem se vždycky chtěla vyhnout.:D

Tak si říkám, že cokoli sem teď napíšu, bude bráno s podtextem, náznaky, možná přetvářkou a vypočítavostí. Eh, úplně mě to odrazuje od smysluplného článku.

Nechť se to tedy dnes stane, netradičně, spíše recenzí než sebereflexí...

Doporučím pár stránek pro dlouhé zimní večery. ;)

Pro milovníky grafiky, hlavně webdesignu a počítačových úprav, tu mám úžasný projekt nadšenců barev. http://www.colourlovers.com/ Najdete tam tipy na barevné kombinace, články o momentálních trendech, nepřeberné množství inspirace. Do RSS čtečky poměrně vděčná stránka, pořád něco přibývá.;)

Další nekonečný zdroj inspirace pro mě představuje web http://www.fubiz.net/. Denně tři, čtyři články o novinkách ve světě designu, reklamy, filmů, fotografií, grafiky...Dosti univerzální portál, téměř všechny články mě zaujmou. Tleskám skvělému výběru témat.

Teď něco z osobních stránek. Nevím, jak starý je to trend, ale když procházím nápadité blogy ze zahraničí, vždycky se zanedlouho dostanu k milovníkům a milovnicím módy. Jeden za všechny, http://www.jamesbort.com/. Píše ho muž, píše ho francouzsky a všechny fotografie pochází z jeho tvorby. Vražedná kombinace i pro ignoranty tohoto typu webů.

Co na závěr? Určitě něco neotřelého. Něco, co Vám vyrazí dech.
Ok, vy zvědavci.
ÚJČ AV ČR
A doufám, že se něčemu přiučíte.

Nebo snad máte nápad na něco lepšího? No šup, podělte se,

;)

Finis corunat opus

Tenhle název článku si, pokud možno, přelož/te.
Pro ty líné, ale zvědavé: Konec korunuje dílo.

Ach, už to tady vlastně jednou bylo. (Nebo víckrát?) A celou dobu jsem to věděla. Nojo, tak co.;)
Jsou věci ("...mezi nebem a zemí"...no ty taky, ale...) jsou taky věci, které jsou jasné/marné/skvělé/tristní na první pohled. Když to člověk dokáže poznat hned, je to jen polovina úspěchu. Protože ta druhá spočívá v tom, že to nebudeme chtít změnit. Což se v mém případě ne zcela povedlo.

Co je lepší? Žít v krásné iluzi, nebo ve zpočátku tíživější realitě?

Já to vím, proto jsem tak v klidu. Relativním klidu.
A dopsala jsem si deník. Jinak by to snad ani nešlo.
Ještě přemýšlím, co dalšího by šlo změnit/skončit. Ale to už bych, při mých synchronicitách, musela padnout.

Hm, tak mě napadá, že jsem to takhle vlastně chtěla vždycky. A teď to tak je a já si hraju na to, že mi to vadí. Kurva, co to je za přístup?!

A asi dlouho nikam večer nepůjdu. "Koncerty jsou nespolehlivé, jsou pozdě a nejsou pro malé slečny." (mamá, 5.2.2009, Praha) Navíc, nemám osobního bodyguarda, takže...

Carpe diem, ne?;)

Tamen legis

Ztratila se profesorka. Nikdo ji nehledá...

Naše škola je pověstná tím, že žádná učitelka na občanku (přesněji na "základy společenských věd") u nás nevydržela déle než půl roku. A jejich úroveň je skutečně tristní. Pokud tedy není zrovna období, kdy nemáme žádnou...
Nechápu to. Jsem na humanitním oboru, spousta z lidí od nás hodlá ze sociologie maturovat. Já tedy doufám ne, ale až si budu pár týdnů před maturitou házet kostkou, nevylučuji to.
Hm, je mi dost jedno, že už týden nepřišla na naše hodiny. A vedení, kterému jsme to poslušně hlásili, se nad tím ani nepozastavilo.

"Copak, děvčata, děje se něco, že mě rušíte u oběda?" ptal se zástupce, který obvykle reaguje jen na znatelně "vyprsené" žákyně (rozuměj: výstřih někam do pasu...)
"Ále, už půl hodiny nepřišla profesorka, nikdo o ní nic neví, změna psaná není."
"Hm, to vám asi hodně vadí, co?:D:D No, vydržíte potichu?"
"Jasný, ale jde o třídnici."
"Tu někam schovejte. Ale tak, aby se pak dala zas najít..."

To jsem dost nepochopila. Vedení neví, co s ní je. A nás nechá bez dozoru. Ok, neva, stejně si jí tam nikdo nevšímal, když na vyučování chodívala. Ale aspoň nám to mohlo oficiálně odpadnout.
Stejně se pomalu všichni vytrousili ven, čekání na Godota tyhlety hodiny...

Do toho nám zas otěhotněla další učitelka, tak máme patrně do konce roku v úterý od desíti.;) Luxus! Ráno se dá zvládnout tolik příjemných věcí! Například si odsedět svou hodinku, dvě v Tráfě, no ne?:P